Todd Solondz vypráví příběhy jak z Americké krásy

23. května 2002 1:00

Přestože hořká komedie Storytelling přichází dnes do běžných kin, jméno jejího tvůrce Todda Solondze, autora ceněných snímků Vítejte v domě panenek a Štěstí, znají asi jen fanoušci americké nezávislé scény. Není však už na čase přestat se škatulkováním filmů na nezávislé a „závislé“, jež pocházejí z hollywoodských studií, a vést dělící čáru pouze mezi díly špatnými a dobrými? Pak by Storytelling, projekt složený ze dvou povídek o vyprávění příběhů, spadl vcelku jednoznačně do té lepší společnosti, někam mezi poetiku Petra Zelenky a nádech oscarové Americké krásy.

Se Zelenkou pojí Solondze slovo coby nejsilnější zbraň, počínaje důmyslnou stavbou scénáře přes originální zápletky až po chytré dialogy nabité černým humorem. V úvodní epizodě označené Fiction - fikce, smyšlenka, literatura - se autor vyřádil na upoceně ohleduplných i snobsky povýšených frázích, kterými posluchači kurzů tvůrčího psaní hodnotí své literární pokusy, nežli konečný ortel vyřkne černošský profesor, nositel Pulitzerovy ceny. Také ponižující sex, který s ním zažije jedna studentka, vroubí dva tragikomické slogany. Dívka si předem opakuje „nebuď rasistka“ - a muž ji pak brutálně nutí, ať mu říká „vojeď mě, negře“. Takové ponížení se dá svěřit jedině papíru; a což to ve škole přečíst...?

Storytelling USA, 2000
scénář a režie	Todd Solondz
kamera	Frederick Elmes
hrají	Selma Blairová Leo Fitzpatrick Robert Wisdom Paul Giamatti Mark Webber John Goodman Julie Hagertyová
hudba	Belle and Sebastian Nathan Larsson
délka	130 minut
žánr	hořká komedie
Storytelling - premiéry
kina	23. května 2002

Onen zraňující smutek, který vždy podkresluje veselí a vykupuje i obrazy šokující až nechutné, zase spojuje Solondzovův výraz s náladou Americké krásy, zejména v druhé povídce nazvané Non fiction - skutečnost. Dokumentarista-amatér přemluví groteskní, téměř sitcomový prototyp zazobané americké rodinky s dokonalým Johnem Goodmanem v čele, aby spoluúčinkovala ve snímku o jejich nejstarším synovi, hrdinovi sociologické analýzy maturantů. Hraje se tedy film ve filmu, přičemž „dokument“ se zprvu jeví jako nudná pavěda s výroky „lidé v rozbombardované Bosně měli menší stres než američtí středokoškoláci, kteří se snaží dostat na vysokou“.

Vzorná rodina debatuje u večeře o holocaustu a chlapec, přesně ten druh teenagera, jenž nic nechce, nic nedělá, po ničem netouží - a po studiu nejméně - je za drzost vykázán od stolu. Jsou k smíchu, ti američtí Homolkovi - ale ne k tupému posměchu, k němuž je filmař zneužije, přestože jejich mladší syn utrpí úraz. Zatím ten nejmladší, zhýčkaný přemoudřelý fracek, týrá služku; napětí houstne, vztahy se kříží, rána může udeřit

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

odkudkoli. I v tom se Storytelling blíží Americké kráse. Není tak skvostně natočen, je ledabylejší a nevycválaný, ale zlo, trapnost a lítost vnímá podobně. Jen vykoupení ještě nezná.