Noční můry se snáší nad jezerem

18. února 2002 11:04

Jak daleko může dojít žena, dohnána strachem a zoufalstvím do krajnosti, v záchraně své rodiny? Kryla by zločin? Spáchala by ho? Riskovala by všechno, dokonce i svůj život? Obětovala by všechno v co věří? Ve filmu Temná voda, který byl oceněn na americkém Sundance festivalu a nyní míří do tuzemských kin, čelí těmto otázkám průměrná, konvenční matka.

Noční můra padne na Margaret Hallovou, matku tří spořádaných dětí, když zjistí, že její syn Beau má pletky s mužem. Aby toho nebylo málo, Margaret nachází mrtvé tělo synova milence v blízkosti domu. V hrůze, že Beau má vraždu na svědomí, tělo odveze lodí na hluboké jezero.

Jenže rybáři tělo objeví, a na scéně je policie a vyšetřování. Ani to nestačí... Jednoho rána zaklepe na dveře jejich domku u jezera tetovaný muž jménem Alek Spera, a žádá výkupné 50 tisíc dolarů za videokazetu Beaua s milencem v posteli. Ve smrtelné hrůze začne Margaret shánět peníze - tak, aby rodina nic netušila...

Přestože je film Temná voda současný, scénáristé a režiséři Scott McGehee a David Siegel našli inspiraci pro tento film v málo známém románu Elisabeth Sanxay

Temná voda USA, 2001
režie	Scott McGehee David Siegel
scénář	Scott McGehee David Siege
kamera	Giles Nuttgens
hudba	Peter Nashel
původní název	The Deep End
hrají	Tilda Swinton Goran Visnjic Jonathan Tucker Peter Donat Josh Lucas Raymond Barry
délka	100 minut
žánr	thriller
Temná voda - premiéry
kina	14. února 2001

Holdingové z roku 1940 The Blank Wall. Stejně, jako Jim Thompson a jiní spisovatelé, i Holdingová psala příběhy o neustálých nočních můrách, v jejím případě soustředěných na ženské postavy. Ty byly právě teď znovuobjeveny.

Recenzi najdete ZDE.

Když se Holdingová ve čtyřicátých letech poprvé objevila na scéně, byla oslavována Raymondem Chandlerem, který řekl: "Podle mého názoru je to ejlepší spisovatelka napínavých příběhů. Její postavy jsou báječné. A ona má jistý vnitřní klid, který mě velmi přitahuje.“ Holdingová jakoby měla vrozený instinkt, že k opravdovému napětí, ze kterého se tají dech, nedochází při vraždách a záhadách, ale při líčení příběhů z běžného života. Psala otevřeně o ženách, manželství a mateřství. Nad postavami Holdingové se rozpýval i deník The New York Times: „S těmi nejlepšími úmysly si klidně vzájemně ničily životy.“

Je s podivem, že The Blank Wall byla poprve publikována ve zkrácené verzi v roce 1947 v říjnovém vydání časopisu The Ladies ´Home Journal. Tam, mezi různými inzeráty, čtenáři četli o zoufalých činech matky, která je ochotna udělat cokoli, aby utajila skutečnost, že milenec její dcery byl zavražděn. Když se objeví na scéně tajemný, i když romantický vyděrač, praskne matčina slupka do široka a napětí vzrůstá až na samý okraj palčivého žáru, který nepovolí až do konce.

Popularita úryvku v časopise vedla k velkému úspěchu knihy. Dokonce zaujala i Alfreda Hitchcocka - vybral si The Blank Wall pro svou klasickou antologii My Favorite in Suspense v roce 1959. Ale od té doby, The Blank Wall i Elisabath Sanxay Holdingová a její další dílo ležely nevyužity.

Dvojice režisérů byla přitahována napínavými příběhy Elisabeth Sanxay Holdingové o rodinné oddanosti, osobní zodpovědnosti a osamělosti v obětování. Položili si otázku, která vyprovokovala jejich filmařské umění invence: dokázali by zmodernizovat klasickou látku „domácího melodramatu“ z roku 1940 a z let padesátých, aby oslovila sofistikované moderní publikum?

„Ty příběhy byly ve své době velmi rozvratné, protože kladly otázky o povaze rodin, o limitech dorozumívání, o osamělosti osobního obětování,“ vysvětluje David Siegel. „Chtěli jsme ukázat stejné prvky v současném prostředí, s postavami, které by vzbuzovaly účast a působily věrohodně na dnešní lidi.“

„Svět se podstatně změnil od doby, kdy byl příběh The Blank Wall napsán, ale to napětí tam stále existuje, i když už o něm nemluvíme. Zejména pro konvenční matky, které neustále slouží svým rodinám,“ pokračuje Scott McGehee. V současnosti je většina postav ve filmech velmi otevřených a přelétavých. Ale my jsme hodně přemýšleli o tom, jak vytvořit velmi současnou ženu, která je nicméně vězeňkyní citového tlaku, který ji neopouští.“

Siegel a McGehee spolupracovali svým způsobem. Provedli jisté klíčové změny, z nichž nejmarkantnější je to, že matka nyní chrání svého dospívajícího syna, který se zapletl s děsivě naplno žijícím majitelem gay klubu. “Nepřidali jsme tam gaye – milence jen proto, abychom zvýšili zájem, ale hlavně proto, abychom vytvořili blok v komunikaci mezi matkou a synem,“ poznamenává McGehee. „Margaret netrpí homofobií, ale neumí promluvit se svým synem. Bojí se o něj a tím, že on se stává součástí jiného světa, dochází k jistému omezení a vytěsnění, které je srozumitelné i dnes.“

Siegel a McGehee umístili natáčení Temné vody do malé městské komunity Lake Tahoe. „Průzračnost jezera, hustota lesa a osamělost okolní pouště, klaustrofobické nátury společnosti a mýtický nádech blízkého Rena – to všechno se výborně hodilo do tohoto příběhu,“ říká Siegel. „Také se nám líbila myšlenka, že v Tahoe bylo natočeno velmi málo filmů a my měli šanci podívat se na toto místo tak, jako to ještě nikdy nikdo neudělal.“ Tato volba se vyplatila - film získal v letošním roce hlavní cenu na Sundance Film Festivalu.