Pravda, sám režisér říká, že příběh Intimity začíná tam, kde jinak filmy většinou končí, totiž v posteli. Přesněji řečeno na podlaze nehostinného suterénu vypůjčeného bytu - právě tam se odbývají názorně snímaná objetí náhodných milenců, scházejících se každou středu, aby provozovali ryzí sex. Neznají ani svá jména, nemluví spolu; jako by mezi nimi platil nepsaný zákon mlčení. Kamera je sleduje z těsné blízkosti, beze studu, ale též beze stopy voyeurství.
To, co šokuje, nejsou pozice zaklesnutých údů nijak dokonalých těl, zrudlých a zpocených námahou, ale spíš úpornost čišící z jejich dychtivosti. Diváka bezděčně napadá, že náruživé milování těch dvou odráží snahu o kuriózní způsob komunikace a usilování prorazit bariéru osamění. Vše funguje, dokud muži stačí zmocňovat se ženina těla. Problémy nastanou, když se chce zmocnit i její duše. Dopátrá se jen podrobností ze života, který žena vede mimo prostor jejich schůzek, aby si v konfrontaci prvního společného rozhovoru nakonec oba ujasnili nedorozumění, na němž bylo založeno jejich tiché spojenectví.
Namísto lascivně erotického románku Chéreau nabízí zneklidňující studii odcizení a neschopnosti nalézt vlastní identitu. Jay je povoláním barman, nedávno opustil manželku a děti. Z flash-backů lze usoudit, že více než konkrétní důvod ho k tomu vedl vágní pocit nespokojenosti. Claire obdobný pocit nespokojenosti s vlastním manželstvím zahání působením v ochotnickém souboru a "bezproblémovým" sexem. Třetí významnou postavou je její manžel, v protikladu k introvertní ženě až extrémně sdílný, protože upovídaností a zdánlivou tolerancí možná zastírá i sám sobě strach z bolesti, zažité při zhroucení předchozího vztahu. Výrazná tělesnost, již mu propůjčil Timothy Spall, kontrastuje se zjevnou zranitelností člověka, který se cítí jako zavřený v kleci - ne náhodou je manžel řidičem taxíku.
Příběh nepřekvapí originalitou, ani není původní: jeho předlohu našel francouzský tvůrce ve dvou povídkách naturalizovaného Angličana Hanifa Kureishiho. Je situován do dnešního Londýna a obsazen výhradně britskými herci. Z nich nejznámější je Spall, ale jak on, tak představitelé milenců Mark Rylance a Kerry Foxová tak dokonale splynuli s rolemi, až budí dojem "tváří z ulice". Zdá se to paradoxní hlavně u dvojice, jež před kamerou musela obnažit nejen těla, ale v intencích režie především niterný stav postav. Fakt, že Foxová byla odměněna Stříbrným medvědem za svůj výkon, neznamená, že její partner byl slabší, ale že porota, jež Intimitě udělila i cenu za nejlepší evropský film, musela pamatovat i na jiná díla.
Chéreau je znám jako vynikající divadelní režisér, řada jeho filmů soutěžila na významných festivalech. Podobně jako Ingmar Bergman umí využít předností obou médií. V Intimitě však poprvé doplnil tuto kvalitu o autenticitu takřka dokumentaristického ražení a vytvořil tak svůj zatím nejlepší snímek.
To, co šokuje, nejsou pozice zaklesnutých údů nijak dokonalých těl, zrudlých a zpocených námahou, ale spíš úpornost čišící z jejich dychtivosti. Diváka bezděčně napadá, že náruživé milování těch dvou odráží snahu o kuriózní způsob komunikace a usilování prorazit bariéru osamění. Vše funguje, dokud muži stačí zmocňovat se ženina těla. Problémy nastanou, když se chce zmocnit i její duše. Dopátrá se jen podrobností ze života, který žena vede mimo prostor jejich schůzek, aby si v konfrontaci prvního společného rozhovoru nakonec oba ujasnili nedorozumění, na němž bylo založeno jejich tiché spojenectví.
|
Intimita | |
| režie | Patrice Chéreau |
| scénář | Patrice Chéreau Anne-Louise Trividic |
| námět | podle literární předlohy Hanifa Kureishiho |
| hudba | Éric Neveux |
| hrají |
Mark Rylance |
| délka | 119 minut |
| žánr | milostné drama |
|
Intimita - premiéry | |
| kina | 31. ledna 2002 |
Příběh nepřekvapí originalitou, ani není původní: jeho předlohu našel francouzský tvůrce ve dvou povídkách naturalizovaného Angličana Hanifa Kureishiho. Je situován do dnešního Londýna a obsazen výhradně britskými herci. Z nich nejznámější je Spall, ale jak on, tak představitelé milenců Mark Rylance a Kerry Foxová tak dokonale splynuli s rolemi, až budí dojem "tváří z ulice". Zdá se to paradoxní hlavně u dvojice, jež před kamerou musela obnažit nejen těla, ale v intencích režie především niterný stav postav. Fakt, že Foxová byla odměněna Stříbrným medvědem za svůj výkon, neznamená, že její partner byl slabší, ale že porota, jež Intimitě udělila i cenu za nejlepší evropský film, musela pamatovat i na jiná díla.
Chéreau je znám jako vynikající divadelní režisér, řada jeho filmů soutěžila na významných festivalech. Podobně jako Ingmar Bergman umí využít předností obou médií. V Intimitě však poprvé doplnil tuto kvalitu o autenticitu takřka dokumentaristického ražení a vytvořil tak svůj zatím nejlepší snímek.
|
Servisní článek o filmu najdete ZDE. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
 Fotografie z filmu Intimita. |
