Ovšem příběh nerozhoduje; podstatu humoru, který udrží v kině i dospělé, tvoří vybraný styl, v němž se nekrvavé bondovské motivy přesouvají do světa živých zvířat. Vysílačky jsou samozřejmostí; vyškolení agenti srážejí paty - "Žádám o povolení vrčet, pane!" - a salutují; v kouzelné animované pasáži se jim dostane lekce z dějin mocenských choutek koček, počínaje starým Egyptem. Kočičí bratrstvo zase tajně zasedá jako sněm spiklenců, chystá operaci Temná bouře a nejvyšší kápo dští krvelačná hesla, než je ponížen hospodyní, která ho volá mírumilovným "Zvonečku" k nemohoucímu páníčkovi. Scény kocoura s trpným pacientem vykazují humor až černý, do psí gardy vnese jiné, jemně erotické vtípky "územně nezávislá" fenka, připomínající špionovi jejich dávný románek.
Netřeba dodávat, že "trikové" tvory od živých laik nerozezná. Film má vlastně jedinou chybu: lidi. Ti tu jen tiše překážejí.
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |
Fotografie z filmu Jako kočky a psi. |