Navíc scenáristka Anne Rappová měla asi ambice spíše teskně komediální než ostře satirické. Výsledek toho všeho? Našlehaná nuda.
Pravda je, že duševní chorobu hrdinovy manželky, ráchající se po vzoru Sladkého života ve fontáně, a současně až příliš doslovnou diagnózu všech těch žen jim může mnohá divačka závidět. Jejich komplex, vysvětluje psychiatrička a s ní Altman, toť výsledek dokonalého, bezstarostného života. Mají vše: peníze, lásku, pohodlí, tudíž ztrácejí motivaci o cokoli usilovat. Chodí na nákupy k Tiffanymu, i když nic nepotřebují, a pro milé slovo k ženskému lékaři, třebaže jim nic nechybí. Sbírají drby a řeší pseudoproblémy: třeba jak prosadit ženské názvy pro dálnice. Pijí, štěbetají, natřásají se v modelech - a jejich muži prchají do chlapského světa v neméně exkluzivním balení, na golf či lovecké výpravy. Jen jedna jediná, Helen Huntová, se zdá být jiná: přirozená, nezávislá, soběstačná. Ale zase až moc nezávislá, zjistí dr. T v hodině H, kdy už ho drtí všechny: jeho dcery, neteře, švagrová, pacientky i sestřičky. Kde najít únik?
Robert Altman v tomhle filmu zkrátka rozdává karty velmi přímočaře; ani ve svatebním finále nenahlédne poločas rozpadu rodiny tak drtivě jako ve své slavné Svatbě. Gere není štvancem, nýbrž postrkovaným panákem, a podobně režisér už nežene hrdiny k sebevýprodeji na ostří nože - z nesmlouvavého analytika se mění ve smířlivého pozorovatele. Nakonec za něj největší díl práce odvedou vlastně ty štěbetavé, ufňukané, dryáčnické slípky, které nezavřou klapačky ani při intimním vyšetření a v čekárně dovedou nadělat paseku jako hejno domovnic. Z toho ječivého sboru opravdu rozbolí hlava, aniž však překřičely strach z prázdna vroubícího jejich životy.
Pravda je, že duševní chorobu hrdinovy manželky, ráchající se po vzoru Sladkého života ve fontáně, a současně až příliš doslovnou diagnózu všech těch žen jim může mnohá divačka závidět. Jejich komplex, vysvětluje psychiatrička a s ní Altman, toť výsledek dokonalého, bezstarostného života. Mají vše: peníze, lásku, pohodlí, tudíž ztrácejí motivaci o cokoli usilovat. Chodí na nákupy k Tiffanymu, i když nic nepotřebují, a pro milé slovo k ženskému lékaři, třebaže jim nic nechybí. Sbírají drby a řeší pseudoproblémy: třeba jak prosadit ženské názvy pro dálnice. Pijí, štěbetají, natřásají se v modelech - a jejich muži prchají do chlapského světa v neméně exkluzivním balení, na golf či lovecké výpravy. Jen jedna jediná, Helen Huntová, se zdá být jiná: přirozená, nezávislá, soběstačná. Ale zase až moc nezávislá, zjistí dr. T v hodině H, kdy už ho drtí všechny: jeho dcery, neteře, švagrová, pacientky i sestřičky. Kde najít únik?
Robert Altman v tomhle filmu zkrátka rozdává karty velmi přímočaře; ani ve svatebním finále nenahlédne poločas rozpadu rodiny tak drtivě jako ve své slavné Svatbě. Gere není štvancem, nýbrž postrkovaným panákem, a podobně režisér už nežene hrdiny k sebevýprodeji na ostří nože - z nesmlouvavého analytika se mění ve smířlivého pozorovatele. Nakonec za něj největší díl práce odvedou vlastně ty štěbetavé, ufňukané, dryáčnické slípky, které nezavřou klapačky ani při intimním vyšetření a v čekárně dovedou nadělat paseku jako hejno domovnic. Z toho ječivého sboru opravdu rozbolí hlava, aniž však překřičely strach z prázdna vroubícího jejich životy.
 Z filmu Dr. T a jeho ženy. |
