Snímek Jana Svěráka Tmavomodrý svět láme rekordy návštěvnosti v tuzemských kinech. Pod jeho úspěchem je podepsán i představitel hlavní role, herec Ondřej Vetchý. Ten začínal v ústeckém Činoherním studiu, rok působil v divadle E. F. Buriana a od té doby je stálým členem pražského Činoherního klubu. Ondřej Vetchý byl v roce 1987 nominován na Evropskou filmovou cenu Felix (Dům pro dva, postava Dana) a třikrát získal nominaci na Českého lva. Je členem České filmové a televizní akademie.
Na plátně Ondřej Vetchý debutoval už v roce 1981 epizodní rolí pikolíka v dobrodružném filmu pro děti Neříkej mi majore (r. Jiří Hanibal). Začátkem 80. let byl ve filmu obsazován především jako typ výřečného mladíka s poněkud nepevným charakterem: takový byl např. hrdina lyrické komedie Fandy, ó Fandy, vemlouvavý milovník Petr v lyrické komedii Sestřičky (obojí 1983, r. Karel Kachyňa) i postava Smyczkova TV filmu Už mu to začalo (1983).
Do škatulky mravně pokažených šíbrů, pohybujících se na společenské periferii, patří otrlý chovanec výchovného ústavu v dramatu Zámek „Nekonečno“ (1983, r. Antonín Kopřiva), šikovný zlodějíček ze Soukupovy Lásky z pasáže (1984) nebo nafrněný popzpěvák Míša ze smutné komedie Prodavač humoru (1984, r. Jiří Krejčík). Křiváckou povahu duchaprázdného baviče tehdy dokázal Vetchý načrtnout i na malé ploše, aniž by ztratil cit pro míru a jemné odstínění figury. Z tohoto období stojí za pozornost rovněž jeho výkon v pohádce S čerty nejsou žerty (1985, r. Hynek Bočan): jako zbrklý čert Janek zde mohl naplno uplatnit svoji archetypální fyziognomii, šťastně kombinovanou se vstřícnou, někdy až dojemně nadšenou dobromyslností.
Vysoké nasazení a schopnost podat osobitý, vysoce nadstandardní výkon prokázal Vetchý rovněž v pohádce Nebojsa (1989, r. Július Matula – lenošivý vykuk Ferko), Stupně poražených (1988, r. Július Matula – šampión Jirka Krob), Skřivánčí ticho (1989, r. Antonín Máša – automechanik Kája) a okupačním dramatu Chodník cez Dunaj (1989, r. Miroslav Luther – udavač Valášek). Slovenský režisér Vlado Balco mu svěřil zajímavě odstíněnou úlohu tragického hrdiny ve filmu Let asfaltového holuba (1991), Jiří Weiss ho obsadil coby mladého Emila (Marta a já, 1990), Jiří Menzel jako Jacka (Žebrácká opera, 1991). David Jones si jej z českých herců vybral pro roli Kaminera (Proces, 1992 – britská zakázka), Václav Vorlíček mu svěřil úlohu nafoukaného prince Velemíra (Kouzelný měšec, 1996).
I přes plejádu mravně poněkud ošemetných postav se Ondřej Vetchý zapsal do diváckého povědomí především úlohami otevřených, pozitivně laděných nadšenců. Ti nad svým okolím vynikají optimismem, odvahou a horlivou činorodostí, říznutou pravým plebejským šarmem. I takto vděčně střižené figury však Vetchý – díky své citlivosti, charismatu i velké zásobě fyzické energie – dokáže posunout směrem k mile sebeshazující nadsázce.
To platí pro mladého Kandrdase z Mášova snímku Byli jsme to my? (1990), vojína Kefalína z komedie Černí baroni (1991, r. Zdenek Sirový) i pro Bajniše Zisoviče z Dostálova pozdního debutu Golet v údolí (1995). Široké možnosti svého hereckého rejstříku předvedl v tragikomedii Báječná léta pod psa (1997, r. Petr Nikolaev), rodinné sáze z let 1962-89. Zde ztělesnil zprvu energického tatínka, který díky společenským tlakům sklouzne do hluboké deprese. Velká role na Vetchého čekala i v Mináčově snímku z válečného období Všichni moji blízcí.
Vetchého talent, flexibilitu a zkušenost ocenil také Jan Svěrák, který jej obsadil do obou svých filmů z nedávné minulosti: v Obecné škole (1990) se Ondřej objevil v miniroli tramvajáka, klamaného vilnou manželkou, v Koljovi (1996) už zazářil jako hrobník Brož, sympaťák s kupou nápadů, zvířat a dětí. Jako vyzrálého, vysoce profesionálního herce jej Jan Svěrák angažoval i do hlavní role ve filmu Tmavomodrý svět: postava statečného pilota Františka Slámy byla ostatně Ondřejovi psána přímo na tělo.
Ondřej Vetchý ve filmu Jana Svěráka Tmavomodrý svět. |
Ondřej Vetchý ve filmu Jana Svěráka Tmavomodrý svět. |
Ondřej Vetchý ve filmu Jana Svěráka Tmavomodrý svět. |
Ondřej Vetchý ve filmu Jana Svěráka Tmavomodrý svět. |