Se Spielbergem točil drama Zachraňte vojína Ryana, se Soderberghem Solaris, s Wendersem Million Dollar Hotel. A s uctívaným Larsem von Trierem se po Dogville setkal znovu u díla Manderlay, jež přivezl na karlovarský festival.
Říkáte si šťastný blázen – proč?
Vím už, jak ten pocit chutná. Von Triera odjakživa obdivuju, ale neznal jsem ho. Až před natáčením Dogville jsem našel odvahu, sehnal si jeho adresu a napsal mu dopis, jestli bych se mohl jen tiše dívat, jak pracuje. Myslel jsem si, že si nanejvýš řekne – Kdo to vůbec je, ten Davies, ať vypadne. Ale odepsal – Přijeď a zahraj si! Mně by stačilo ho pozorovat, on mi hned dal roli. A teď další. Proto jsem šťastný blázen. Pocházím z nuzných poměrů, vím tedy, jaké privilegium mě potkalo, když mohu některým filmařům říkat ne, protože pracovat za každou cenu už nemusím, a pozvání jiných s radostí přijímat.
Jaký je vlastně von Trier, autor děl Prolomit vlny či Tanec v temnotách, který vždy znovu překvapí? Dovedl překvapit i vás – podruhé?
Na to bych měl velice dlouhou odpověď, tolik času nemáme, kolik bych ho mohl věnovat Larsovi. Takže v krátkosti: ano, překvapuje pořád, jako člověk i jako filmař, s nímž je čest se seznámit. Mě velkou měrou přitahuje jeho schopnost přemýšlet jinak, v nečekaných rovinách. Von Trier ani neumí myslet přímočaře, konvenčně.
Změnil se za ty dva roky mezi snímky Dogville a Manderlay?
Z mého pokorného pohledu se až dramaticky změnil. Způsob práce, přístup k látce se velice lišil, i když lidsky se úplně změnit nemůže. Ale jako režisér se nikomu nepodobá. Při natáčení nesmí být na place nikdo jiný než von Trier u speciální kamery, celý štáb i herci, kteří právě nehrají, musí být mimo scénu, sledují akci u monitoru. Je to jeho metoda: Lars nehledá dokonalost, ale spíše nahodilost, podobně jako u jazzu jde více o melodiku než o noty. Jeho styl je pozorování klíčovou dírkou.
Čím se liší třeba od Stevena Spielberga, v jehož snímku Zachraňte vojína Ryana jste hrál uměnímilovného desátníka Uphama?
Budete se možná divit, ale všichni ti mistři režie, které jsem mohl při práci sledovat, Spielberg, Wim Wenders či von Trier, mají více společného, než byste očekávali. Jistě, jsou mezi nimi rozdíly, ale mají shodnou základnu, společného jmenovatele v tom, že přemýšlejí naprosto jinak než devětadevadesát procent režisérů. Konkrétně Spielberga charakterizují dvě vlastnosti: obrovská energie, kterou vyzařuje, a nesmírná touha, která jej žene vpřed.
Proslýchá se, že byste rád zkusil režírovat. Nebojíte se, že od svých režisérských vzorů "odkoukáte" až příliš?
Nebojím, moje režírování je totiž zatím spíše utopický problém. A pokud se ten sen naplní, byl bych jenom šťastný, kdyby mě jako novopečeného režiséra přirovnávali k takovým velikánům.
Vám by nevadilo, kdybyste o sobě slyšel – tohle opsal od Spielberga, tímhle kopíruje von Triera?
Do jisté míry ano. Jistě, chápu, jaké riziko máte na mysli. Ale doposud jsem o své režijní kariéře s nikým nemluvil, jsem příliš nesmělý, abych to třeba Larsovi von Trierovi vysvětloval. Možná až při třetím dílu jeho volné trilogie. Vím, jak bude vypadat, vím, že tam budu mít roli, tak rád bych vám to prozradil, ale nemůžu. Opravdu nesmím. Zato vám můžu říci, jaký jiný film mě čeká v nejbližší době – bude se točit v Thajsku na motivy válečného dokumentu Wernera Herzoga o Američanovi německého původu, který se snaží uprchnout z asijského zajateckého tábora. Proto vypadám tak vyhuble, to už je součást hereckých příprav na tuhle roli.
Jste také Američan, vaše země zažila tragické 11. září 2001 a nyní teroristé zaútočili na Londýn. Co může jednotlivec, byť známý umělec v takových okamžicích dělat?
Bylo by lepší zeptat se skutečné autority. Já nejsem politik, jsem herec – nedá se na to odpovědět. Mohu vám jen vyložit, jak vidí Ameriku dánský režisér Lars von Trier, o jehož filmech někteří tvrdí, že prý jsou protiamerické. Ve skutečnosti má von Trier Ameriku opravdu moc rád, dokonce tvrdí, že se cítí ze sedmdesáti procent Američanem, nicméně jistou část Ameriky rád nemá. Dobře však ví, že lidé ve světě nekritizují obyvatelstvo Spojených států, nýbrž jejich vládu. A totéž vám mohu říci i já. Věřte mi, že velkou část Ameriky zbytek světa vůbec nezná! Ale já nemohu vysvětlovat kroky, které dělá moje vláda.
