V programu nechyběly prověřené klasiky světového rocku ani aktuální jména mladé scény. Zvládnutá produkce navíc ukázala, že může existovat velký festival se zahraničními hvězdami, který se netopí v odpadcích, toalety jsou vždy čisté a v areálu, a dokonce ani kolem vchodů se nekupí hordy alkáčů s basou piv a lahví od toluenu, které máma naučila jedinou větu: "Hele, chlape, nemáš drobák?"
Pátek, to byl punk rock song
"Je to ta nejlepší show, kterou jsme hráli za poslední měsíce," vřeští do mikrofonu frontman berlínských Beatsteaks Arnim Teutoburg-Weiß. Leze po aparatuře a plot oddělující fanoušky od pódia ignoruje.
Berlínská rokenrolová senzace to s davem umí. A i když rozezpívávání a roztleskávání publika je občas na samé hranici cirkusovosti, přesně to těch několik tisíc promrzlých těl na táborském letišti potřebuje, aby jim nešla pára od huby.
Když bubeník Beatsteaks v euforii zlikviduje šlapku, Arnim nezaváhá, jde ke klávesám, spustí z nich rytmus a začne rapovat RUN DMC. "To byla doba, kdy hip hop za něco stál," huláká, když s neplánovanou vložkou končí, protože technický problém je vyřešen. "Fuck off 50 Cent!"
Beatsteaks ukazují, že za jednu z nejžhavějších kapel Evropy platí právem. Jejich vlastní repertoár je zábavný a různorodý, prokládají ho třeba předělávkou slavného hitu Teenager Kicks od The Undertones nebo citací kytarových rifů Rage Against The Machine.
Každý člen lítá po pódiu jako šílenec a dohromady jim to funguje královsky. Arnim dle zpráv z produkce za večer ničí hned několik mikrofonů. The Beatsteaks vědí, jak hrát, a evidentně vědí i to, jak hrát na efekt.
Vyniká to především ve srovnání s punkovými legendami Bad Religion, které si před berlínskými buldozery zažily na pódiu soumrak. Ke svému setu přistupují tak, jak punková kapela, která je téměř třicet let bez přestávky na scéně, nejlíp může.
Hrát na efekt zpěvák Greg Graffin s prosvítající pleší typu opičí zadek po těch stovkách koncertů, co má za sebou, už nepotřebuje. Na pódiu vypadají Bad Religion jako parta tatíků, která si hraní pořád užívá, a nikomu nevadí, že melodické vokály v refrénech rámují falešné tóny.
Setlist turné k aktuální desce New Maps of Hell sestavovali rozumně, takže žádný z jejich památných songů nechyběl - začali hitem 21st Century (Digital Boy) z přelomové desky Stranger Than Fiction a přídavek skončili podobně silnou skladbou Sorrow.
Jejich vystoupení (stejně jako desky z posledních let) není žádná velká bomba, ale má svoji "pamětnickou" atmosféru. Dá se shrnout refrénem jejich nejslavnějšího hitu, který taky zazněl – byl to prostě "punk rock song". Od začátku do konce. Berte, nebo nechte být.
Divokou rokenrolovou atmosféru prvního večera podtrhují ještě Sunshine, když se zpěvák Kay v půlce koncertu vrhne mezi lidi a z kotle odzpívá snad polovinu setu. Koridory likviduje na vedlejším pódiu i MC Jakob ze Skyline. To, jak se tady hudebníci odvazují, je netypické a podtrhuje to spikleneckou atmosféru.
Na Planet Festivalu na sebe lidi pomrkávají – vědí, že přijeli na kvalitní fesťák a hodlají si to užít. V programu je na celé dva dny snad jediný úlet – to když před Bad Religion mají zahrát gymnaziální UDG. Tohle muselo v zákulisí zřejmě vyvolat drobný kulturní šok.
Jinak nikde neřvou velké reklamní bannery a pódia se nejmenují podle sponzorů, ale podle zdejší nejvyšší rozhledny Hýlačka a hradu Kotnov. Jediné, co tu kulhá, je zpěvačka Sian z Kosheen – doma v Británii si při fotbale udělala něco s nohou, tak celý koncert odzpívá o berlích.
Sledujete evropský fotbal?
Meteorologové jsou tmáři. A organizátoři festivalu by jim možná mohli zkusit vystavit účet za těch pár tisíc lidí, kteří si účast kvůli špatné předpovědi rozmysleli. Ze zvěstovaných bouřek a krupobití se oba dny festivalu stalo příjemné odpolední sluníčko. Páteční večerní teploty kolem pěti stupňů se přežít daly už proto, že až do rána fungoval taneční stan, a v sobotu se neopakovaly.
Neopakoval se ani program, v němž měly tentokrát hlavní slovo indie kapely a také ty, co se nebojí tanečních rytmů. A i když atmosféra přes den připomínala spíš příjemné čekání na headlinery, skoro všechny skupiny – od The Prostitutes po Tata Bojs - hrály s nebývalým nadšením a energií a především perfektním zvukem, který byl na všech třech pódiích – i v tomhle byl Planet festival napřed před domácí konkurencí.
Kromě zahraničních klasik jako Zion Train, Front 242 či IAMX, které už česká pódia dobře znají, jsou v sobotu hlavním lákadlem Hadouken! Britská kapela, která se pojmenovala podle bojového chvatu z japonských akčních her, pochází z Leedsu a svoje debutové CD Music for an Accelerated Culture vydala teprve před pár týdny.
Hadouken! jsou prostě čerstvé jméno na hudební scéně se vším všudy. A pozvat je jako headlinery byl v českých poměrech, kdy promotéři většinou vsázejí na ta samá jména, velmi odvážný krok. A zúročil se. Po velmi opatrném nástupu na pódium a nejistém začátku totiž definitivně proměnili táborské letiště U Čápova dvora v jeden velký mejdan.
Jejich neurvalá kombinace tanečních rytmů a rapovaných slok s popovými refrény, punkovou neotesaností a místy až metalovým chroptěním dává naději, že v hudbě se přeci jen ještě dějí nové a neotřelé věci. "Sledujete Euro?" ptal se po několika písničkách zpěvák James Smith. Po souhlasném zařvání z publika jenom ucedil: "My ne, protože jsme z Anglie."
Suchý humor a drzé floutkovství – to je to, co téhle kapele složené z mladých, sotva dvacetiletých muzikantů dotváří image. Nemažou se s ničím, sice zatím neumějí moc hrát, ale zato dělají taneční hudbu opravdu naživo a svým zápalem dokážou strhnout dav.
Svůj set uzavřeli předělávkou od "nejlepší zkurvený kapely na celym světě". A skladba Breathe od Prodigy v podání Hadouken! už navždy zůstane jednou z nejdivočejších, nejnašlapanějších předělávek, které české festivalové louky kdy zažily. Ano, a taky James Smith se nakonec vrhnul z pódia mezi lidi.
V tiskovce pořadatelé říkají, že na místo dorazilo šest tisíc lidí a že se s festivalem už za rok hodlají vrátit. To je dobrá zpráva. Kdyby měla slabší návštěvnost zlomit Planet Festivalu vaz, byla by to škoda. Jiná podobně ambiciózní akce s takovou atmosférou a kvalitním line-upem, se totiž v České republice prostě nekoná.
