Těžko někdo zpochybní, že Faith No More byli v 90. letech jednou z nejoriginálnějších kapel na špičce hory světového rocku. Vytvořili naprosto osobitý sound, ve kterém se výborně snášely tvrdé rockové riffy kytary s hymnickými plochami kláves, kde se extravagantní zpěvák Mike Patton oddával experimentům s nejrůznějšími hlasovými polohami a kde si podával ruku progres, na kterém více či méně úspěšně stavěly stovky pokračovatelů, s nadhledem.
To všechno, jedenáct let po prvním "cvičném" rozchodu, přivezli znovuobnovení Faith No More do Prahy, která je už tradičně velmi miluje. Víc toho nebylo - ale vydalo to bohatě za řadu dnes možná populárnějších a mladších, nicméně zoufale nesvébytných kapel.
Porušení zákonů
Krátce po deváté hodině, po vydařeném a až nečekaně příznivě přijatém setu newyorské předkapely Firewater, která stejně jako hlavní hvězdy večera pracuje s křížením žánrů, byť spíše na poli world music, zhasla světla a rozezněly se první tóny skladby Reunited, symbolického začátku reunionového turné, který je na rozdíl od proměnné následující sestavy skladeb na každé štaci stejný.
Už to, že kapela, která proslula původní tvorbou, a to především na poli tvrdého rocku, zahajuje převzatým "ploužákem", je vlastně příznačné. Nepsané rockové zákony porušovali Faith No More odedávna a tenhle je vlastně v kontextu jejich kariéry jen drobnou taškařicí.
Už od následující From Out Of Nowhere bylo ale všechno na svém místě a snad všech 12 tisíc návštěvníků to dalo patřičně najevo. Faith No More byli od začátku zejména energeticky ve velké formě a jiskry mezi pódiem a hledištěm sršely jak od svářečových rukou. Tomu nahrávala i střídmá scéna s rudým závěsem, zdánlivě "nerockerské" oblečení protagonistů a skvělá hra světel. Ta se poprvé naplno rozjela při písni Caffeine.
Trocha radosti i pro muzikanty
Z hudebního hlediska byla prvním vrcholem Evidence, členitá skladba, ve které kromě rockových a popových prvků probleskovala i lehká "hra na jazz" v partu piana. Nadšení davu se průběžně stupňovalo sice od samého začátku, poprvé dosáhlo maxima při hitu Last Cup Of Sorrow, provázeném skandovaným potleskem a sborovým zpěvem diváků.
Podruhé nadšení dosáhlo nejvyšší příčky při Easy, coververzi Commodores potažmo Lionela Richieho, vlastně prvním a jediném opravdovém zvolnění tempa koncertu. Celý setlist byl v podstatě sestaven z kapelního "greatest hits", a tak se přes polovinu koncertu a další šlágr Midlife Crisis přehoupl repertoár k bezesporu vůbec nejznámější písni Faith No More Epic, té, která do značné míry i pro ty, kteří hudební scénu sledují z rychlíku, symbolizuje námluvy rapu s tvrdým rockem.
Faith No More se po svém znovusjednocení hraním nepochybně velmi baví, to bylo k poznání i ze zadních řad, aniž by jednotlivým muzikantům návštěvník viděl do tváře. A právě "velkou slávu" při Epic si pánové užívali až do dna, když jim osvětlovač rozsvítil silná světla, namířená do publika, a hudebníci se mohli pokochat pohledem na tisíce svých rozjuchaných věrných.
Ostrá závěrečná sada vyvrcholila skladbou Just A Man. Po falešném závěru se samozřejmě kapela vrátila na pódium a opět s vtipem sobě vlastním zahájila přídavkový nášup citací Vangelisovy "muzakové" melodie Chariots Of Fire. Finále nicméně opět obstaraly jaksepatří hřmotné riffy, které publikum doslova "porazily na hlavu".
Co bude dál?
Pražský koncert Faith No More se nesporně povedl, i přes rozhodně nikoli ideální zvuk (a pro osoby menšího vzrůstu i "obraz"). Otázka zní, co bude dál, až Faith No More objedou se vzpomínkovou šňůrou celý svět, jak to mají v plánu. Odhodlají se k nové tvorbě? A jaká bude? Udrží si progresivní potenciál i v 21. století? Odpovědi na tyto otázky jsou dnes, při vědomí dobrého rozpoložení kapely, očekávány s ještě větším napětím než kdykoli předtím.
Faith No More
předkapela Firewater
Praha, Tesla Arena, 17. srpna 2009
Pořádala agentura Charm Music
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
