RECENZE: Jak Faith No More zastavili čas a opět natočili velkou desku

Osmnáct let spolu americká rocková kapela, která má u nás díky svým prvním koncertům kultovní statut, nestála ve studiu. Deska Sol Invictus, kterou přijede představit na festival Rock for People, zní přesto přesvědčivě. A přitom tak, jako by se za tu dobu vlastně vůbec nic nestalo.

Zpěvák Mike Patton na koncertu Faith No More v Detroitu | foto: Profimedia.cz

Skutečně to působí, jako by se Faith No More sešli po pár týdnech, vzali do ruky nástroje a natočili to, co jim vždycky nejlépe šlo. Velkou, propracovanou, eklektickou a promyšlenou rockovou desku, která neulpívá v jednom stylu.

Takovou, jaké se dělaly v devadesátých letech, na níž mají písničky nečekanou stavbu i vývoj, muzikanti skvěle pracují s dynamikou. A v případě Faith No More nad solidními a inspirativními základy ještě navíc ční charizma a neuvěřitelný pěvecký i výrazový rozsah frontmana Mika Pattona, který umí uřvaně ječet a zároveň šeptat do ucha s výrazem poťouchlého démona.

Není divu, že singl Motherfucker, jenž desku předznamenal, je toho na nové desce asi tím nejlepším příkladem a u fanoušků vyvolal extatické nadšení. Zároveň přitom patří k těm lákadlům, která neční nad celek.

Kombinace sevřenosti a pestrosti, již Faith No More na desce Sol Invictus udrželi v podstatě po celý hrací čas, není v současné hudební produkci vůbec obvyklá. Novinka díky tomu představuje desku, která od úvodní klavírní předehry v titulní písničce přes těžké kytarové riffy Cone of Shame až po závěrečné sladké vokály a odlehčenou náladu v jádru funerální skladby From The Dead vtáhne a nutí k dalším poslechům.

Dobře, že až teď

Stal se vlastně malý zázrak. Když se v roce 2009 dali Faith No More po dlouhé pauze znovu dohromady, vše nasvědčovalo tomu, že spolu odehrají jen pár koncertů. Patton natáčení nové desky dlouho odmítal a kapela si na turné vystačila se starším materiálem. I když přešlapování na místě trvalo šest let a výsledkem je deska, na které Faith No More nevymýšlejí nic moc nového, funguje nakonec skvěle jako připomínka éry nekonečné invence a nadšeného kombinování rockového důrazu s čímkoliv, co přišlo pod ruku.

Sol Invictus

85 %

Faith No More

I když to zřejmě pořadatelé Rock for People neuslyší rádi, z jistého hlediska je dobře, že Faith No More před třemi lety zabránila v očekávaném vystoupení na festivalu bouřka, která skoro smetla pódium.

Zatímco tehdy by kapela jen lovila duchy minulosti, tentokrát zkraje června do Hradce Králové dorazí s materiálem, kterým do značné míry navazuje na úspěšné období desky Angel Dust, a přitom se na něm nepodepsalo stáří. Čas jako takový Faith No More ostatně ve studiu docela úspěšně zastavili.