Francouzský prozaik a básník Michel Houellebecq (čti Uelebek) si ve světě vysloužil renomé kverulanta, způsobujícího každou knihou veřejné pozdvižení. Jeho románová prvotina Rozšíření bitevního pole však vyšla v Čechách jen s průměrným ohlasem. A ani autorova účast na Festivalu spisovatelů Praha 2005, doprovázená pověstí Houellebecqa jako podivína odmítajícího poskytovat novinářům rozhovory, potřebně nezahýbala českým literárním provozem.
Doslov? Ne!
Houellebecqův nejnovější román Možnost ostrova má teď šanci tuzemskou selanku narušit. Prvním znamením byla aféra kolem doslovu, jímž jsou knihy z Odeonu tradičně vybaveny. Podle sdělení šéfredaktora nakladatelství Jindřicha Jůzla si Houellebecq nechal přeložit do francouzštiny text Petra Dytrta, který vznikl jako doslov za podpory Grantové agentury Akademie věd ČR - a jeho zařazení do knihy zakázal.
Text totiž překrucuje poselství románu, a navíc jeho autor v rozporu s účelem doslovů knihu odsoudil a s ní i veškeré prý "zahnívající vody současné francouzské literární produkce".
V čem se Možnost ostrova liší od Houellebecqových předchozích próz? Už počínaje Rozšířením bitevního pole bývá autor označován za provokativního moralistu. Obsah dalšího románu, Elementární částice, sám vysvětluje jako sarkasmus adresovaný levicové revoltě roku 1968 na Západě, tématem románu Platforma je sexuální turistika.
Také Možnost ostrova zkraje působí jako kritika nešvarů dnešního světa, záhy však zjistíme, že Houellebecq tu učinil oproti dřívějšku zásadní krok. Jak si správně všiml v deníku El País recenzent španělského vydání knihy, autor nyní útočí především na bytost zvanou člověk a na lidstvo jako takové.
Román Možnost ostrova je dílem, v němž autor přehodnocuje svůj vlastní morální postoj a styl knihy tak nemá co do činění s mravokárným kázáním. Houellebecq, jenž se v jedné pasáži otevřeně přihlásil k anarchistickému humoru Louise Ferdinanda Célina, vypráví v první osobě příběh zbohatlého baviče a autora skečů Daniela.
Ten, veden zásadou, že humorista se může "ve vší beztrestnosti chovat jako dobytek", se cynicky vysmívá všemu: lůze obdivující jeho drahý automobil, lidským právům, masochismu ekologů, odpůrcům globalizace i starostem dívek, aby jim z těsných kalhot bylo vidět tanga. Autor před několika lety v rozhovoru pro francouzský literární časopis Lire označil islám za "nejpitomější náboženství na světě" a vykoledoval si obvinění z rasismu.
V Možnosti ostrova jde ještě dál, a jako by se zhlédl v Rabelaisově rozvernosti, označuje Danielovými ústy v burleskních narážkách Araby za "Alláhovu verbež", Židy za "obřezané vši" a libanonské křesťany za "muňky z Mariiny řiti". Jako nemenší výsměch působí i práce Danielovy přítelkyně a později manželky Isabelle, redaktorky magazínu pro ženy a dívky s názvem Lolita.
S cílem zpochybnit zdánlivě nezpochybnitelný jev, jakým je nutnost reprodukce lidstva, vystavěl autor svůj román tentokrát velmi promyšleně. Před jeho soudy lze těžko uniknout. Houellebecq se totiž lidem nejen vysmívá, ale jako mistrný vyšetřovatel je hodlá dokonce usvědčit, že potomky si pořizují, jsou-li "zdrceni vlastní bezvýznamností".
A že panuje všeobecné přesvědčení o dítěti jako druhu "zvráceného pidižvíka s vrozenou krutostí, u něhož se ihned projeví ty nejhorší druhové rysy a od kterého se domácí zvířata moudře a obezřetně odvracejí". S vědomím, že ve světě dochází k "holokaustu každé generace ve prospěch té nově příchozí", točí protagonista Daniel film o organizaci hlásající zánik lidského rodu, nazvané Hnutí za vyhlazení trpaslíků.
Ne varování, ale výsměch
Někdo možná v postavě Daniela mylně shledá novodobého pícara, jenž v pikareskním románu vycházejícím ze španělské tradice nastavoval zlovolné zrcadlo nedobrému světu, jako skřet Oskar Matzerath v Plechovém bubínku Güntera Grasse. Houellebecq však na rozdíl od Grasse vyvrací podezření z jakéhokoli světanápravectví.
S dokonalým smyslem pro kompozici tak proložil kapitoly z Danielova života zkušeností druhého vypravěče, Daniela 25, který žije v daleké budoucnosti a je uměle vytvořenou genetickou replikou, jen minimálně se lišící od svého předchůdce. Navíc apokalyptická vize zániku lidstva, jež román provází, je tu výsměchem zvěstovatelům konce světa, a nikoli varováním. Jako radikálně ironický pesimista však považuje Houellebecq za povrchního a falešného myslitele i duchovního otce komunismu Karla Marxe.
A proto není náhodou, že trojici vůdčích figur sekty elohimitů, do jejíž činnosti je protagonista načas vtažen, tvoří Prorok, Vědec a Fízl. Je možné jim uniknout vytvořením vlastního, individuálního ostrova? - tak zní zásadní otázka románu, který se bezesporu zařadí mezi klíčová
díla světového písemnictví.
MICHEL HOUELLEBECQ: Možnost ostrova
Přeložila Jovanka Šotolová, Odeon - Euromedia Group, Praha 2007, 340 stran, doporučená cena 249 korun
Hodnocení MF DNES: 100%
