I když má Elixír života s Lucií Bílou v hlavní roli k velké show daleko – jde v podstatě o revuální pořad – svoje kouzlo má.
Vše se v něm točí okolo Maxe Wolfa, lékaře, který po druhé světové válce platil za špičku ve výzkumu enzymů. Však také vznik muzikálu iniciovala farmaceutická firma, jejíž výrobky využívají Wolfových poznatků.
V muzikálu o člověku, který založil dva medicínské obory a v Americe léčil osobnosti od Marilyn Monroeové po Pabla Picassa, viděla dobrý způsob propagace. Netradiční zadání mohlo skončit fiaskem, jež by splnilo reklamní účely, ale kulturní kroniky by datum premiéry asi rychle gumovaly. Objednávka sice v povědomí zůstává, nicméně Elixíru života neškodí.
Jefim Fištejn s Gabrielou Osvaldovou a Ondřejem Soukupem vtiskli muzikálu nebeské prostředí, v němž hoří spor andělů s peklem o Wolfovu duši. Nezaskočí velkorysé kulisy, kostýmy či efekty, tady Elixír života zůstává v rovině ochotnických kabaretů. Překvapí, že z prostinkého příběhu lze vytvořit představení přetékající energií a nápady.
Muzikál jede od začátku hravě a bez zábran. Těžko říct, jaký hudební styl si Soukup v Elixíru života nevyzkoušel. Je tu rap, jazz, čardáš, úderná dechovka, temný rock i popové balady, při výletu do ruské metropole ovládané Stalinem se ozve kus Internacionály.
Děj se přesouvá z New Yorku do sovětského Kremlu či teheránské tržnice a hudba atraktivitu i humor výletů zdůrazňuje. Soukup umí hudbou navodit atmosféru a doprovodit mluvené slovo. Toho je tu víc než dost i proto, že roli Wolfa má herec, na premiéře Miroslav Táborský, jenž s obětavě uťápnutým doktorem srostl.
Ani texty nezapírají až dětskou hravost Gabriely Osvaldové a drží krok s hudebním šamanstvím. "Prodlužovat věk může jen on, i když ho nemusím, v tom je šampion," hlásí ďábel o Wolfovi. "Druhá půlka, kdyby v tom hrál aspoň Hůlka," naváže po přestávce.
"Helena je pusa, zůstaneš s ní v USA," žene zase ruského agenta do sňatku gangster Bugsy. Příliv textů pomalu posouvá chatrný děj, slouží však jako jeho mistrovsky spíchnuté záplaty.
Režie Jozefa Bednárika přidává další nápady. Originální a opět hravé je urychlení děje pootočením hodin, jež aktéři kopírují jako ve zrychleném filmu, výtvarně úžasná je scéna známého výjevu Marilyn Monroeové – když její představitelka Kristina Kloubková stane nad větrákem pohrávajícím si s její sukní a anděl Viléma Čoka do vzduchu rozeseje třpytky, jsou diváci u vytržení.
Jenže právě tohle místo ukazuje, že to v divadle může fungovat stejně jako s prošlými salámy v supermarketu. Když se tak objeví Monroeová poprvé, je to čerstvý výstavní kousek, když trik opakuje, dostaví se pachuť prošlého, ohraného.
Škodí také moralizující závěr o Wolfově velikosti, za úvahu stálo, zda nekrátit scény z vídeňského baru či dát píseň Bugsymu, zbytečně agresivně někdy působí choreografie.
Zato lze Elixíru života závidět pěvecké výkony i sálající chuť, kterou všichni na jeviště nosí. Lucie Bílá není ustrnulou pannou z Excaliburu, ale šedou Helenou, oddanou Wolfovou spolupracovnicí, i Editou, barovou tanečnicí, jež se stane jeho ženou. Umí zařvat i jemně si pohrát s dlouhým tónem. Kamil Střihavka se v nekrologu Monroeové dotkne slavné role z Jesus Christ Superstar, Václav "Noid" Bárta dostojí pekelnickému šarmu.
"Z každýho příběhu lze splácat muzikál," smějou se v Elixíru života sami sobě. Objevili však, jak z ničeho vykřesat slušnou podívanou.
