Máte už nějaké zprávy, zda vám přeci jen nějaké dotace nepřiznají?
Situace je stále stejná, pořád není rozhodnuto. Ale já každému opakuji, že zázraky se nedějí a mně nezbývá nic jiného, než říci to, že od 1. 1. 2016 skončíme. Nemůžeme plánovat sezonu. Já už nyní musím některé hry stahovat, protože od prvního ledna nebudu mít peníze na pokračování autorských práv. Nemám jistotu, zda nás to neochromí natolik, že budeme muset stáhnout i další hry.
A co když se rozhodnutí magistrátu ještě změní?
Nevím, jak by se mohlo změnit. Pan radní oznámil v tisku, že bude postupovat podle návrhu komise. Může se stát, že nám najdou nějakou almužnu. Ale toto divadlo má tak velký provoz, že z nahodilé částky, navíc jednorázové, nemůže vyžít. Sedmnáct let živíme státní budovu se vším, co to obnáší - pojištění, nájem, ochrana, služby, IT. Na vše vyděláme, chtěli jsme pouze peníze na uměleckou činnost. Aby nám přispěli alespoň na dvě nové inscenace. Rozhodli, že se jim naše práce nelíbí, a já nemohu udělat nic jiného, než sklonit hlavu.
A kdyby se nějaké peníze na záchranu divadla přece jen našly, tak už to bude v každém případě beze mne. Mne takové rozhodnutí urazilo. A nejen mne. Strávila jsem tady dvacet let života na sklonku herecké kariéry, kterou jsem tomuto divadlu obětovala. Myslím, že naše práce po celých sedmnáct let si nezasloužila takové jednání úřadu.
Co přesně vás tak urazilo?
V srpnu minulého roku mi zavolala jedna nejmenovaná novinářka kvůli rozhovoru a následně poslala otázky, jejíchž odpovědi by divadlo poškodily. Týkaly se toho, že máme deset milionů dluhů, že se do dalších neustále propadáme. Odpověděla jsem jí, že mě to připadá jako článek na objednávku, a ona mi napsala: “Ano. Dostala jsem to jako úkol, je mi to velmi nepříjemné.” Proto jsem jí nevyhověla.
Ona ale přesto svoji verzi zprávy vydala a od ní to převzala seriozní média včetně rozhlasu. Myslím, že ta novinářka pracovala s určitým záměrem. Špína byla vylita, a když začátkem září rozhodovala grantová komise, rozhodla v náš neprospěch. Byl to jasný záměr. Ta komise byla složena z lidí, kteří byli připraveni tento záměr naplnit. Do grantového řízení navíc za běhu vklínili další požadavky, aniž by nám to oznámili. To je jako když rozběhnete závod a uprostřed běhu změníte pravidla.
Divadlo na FidlovačceZrekonstruované divadlo obnovilo svou činnost po dvaceti letech chátrání na podzim 1998. Do roku 2012 scénu vedl Tomáš Töpfer, po jeho odchodu do Divadla Na Vinohradech jeho funkci převzala Eliška Balzerová, která ho spolu s ním zakládala. Uměleckým šéfem scény je nyní Pavel Šimák, členy souboru jsou vedle Balzerové třeba Ladislav Trojan, Iva Pazderková a Ladislav Županič.  |
Z grantů jste pokrývali čtvrtinu ročních výdajů. Není nějaká možnost, že byste nyní chybějící peníze sehnali jinde?
Ukažte mi jediného sponzora, který dá peníze na české divadlo. Dají na golfový či tenisový turnaj na mezinárodní akce, aby byla loga vidět. Ale na české divadlo u Botiče? Když jsem řekla, že budeme končit, nabídli lidé, že na nás udělají sbírku. Jeden pán poslal dva a půl tisíce korun. Divadlo nemůže žít z jednorázové sbírky, která nezaručí, že další měsíc se vyberou další peníze. Divadlo bez dotací naprosto ztrácí perspektivu.
Kolik by stála vstupenka, kdybyste to zkusili bez grantů?
Vstupenka by stála tisíc až dvanáct set korun. Za tuto cenu bychom divadlo nenaplnili, svážíme i mimopražské diváky, kteří by za takovou cenu přijet nemohli. I tak máme vysoké vstupné a nemůžeme se poměřovat s divadly, která na dotaci vstupenky dostávají státní příspěvek.
Máte nějaké plány, až jako ředitelka skončíte?
Až se z té funkce uvolním, tak ve svém volném čase napíšu knihu. Bude se jmenovat Můj život s Fidlovačkou a bude to velmi zajímavá četba. Vím, že na magistrátu jsou dodnes síly ještě z doby totality, které stále tahají za ekonomické nitky. Jsou pospojovány do husté sítě a zařídily pád našeho divadla. Jsem o tom hluboce přesvědčena a pojmenuji je.
Už dříve jste řekla, že zde vyvěsíte desku, na kterou vypíšete jména všech, kteří se na zavření divadla podíleli. Skutečně to uděláte?
Máme tu desku cti se jmény těch, kteří na divadlo přispěli při jeho rekonstrukci. A já se rozhodla, že sem umístíme i druhou, kde budou uvedena jména lidí, kteří se podíleli na jeho pádu. Bude to jediné moje vyrovnání účtů s těmi, kteří rozhodli předem. Bude to na očích diváků, aby věděli, kdo jejich oblíbené divadlo zavřel.
Eliška Balzerová jako Dolly ve hře Dohazovačka
Budete tady ještě dál působit jako herečka?
Já vždycky říkám, že jestli budu po tom všem živa a budu mít sílu, ráda jim přijdu pomoci radou i hereckou zkušeností. Ale to je tak asi vše, co bych dál pro Fidlovačku dělala.
Příští týden uvedete novou hru Dohazovačka, kde hrajete hlavní roli.
A já se na ni hrozně těším. Protože jediné, co bych nechtěla, je, aby mi ti úředníčci vzali radost z herectví. Vlastně jsem si to dala trošku jako odměnu za to, co jsem pro divadlo za ty tři roky dělala. Hru napsal geniální autor Thornton Wilder, na jejímž podkladu pak vznikl muzikál Hello, Dolly! Je to překrásná situační komedie.
Pan režisér Zdeněk Dušek mi nevyškrtl jeden monolog, kde já popíši svůj současný stav. Řeknu divákům, jak vypadá lidský život bez radosti: “Já jsem se úplně uzavřela do sebe a vůbec jsem nechtěla mezi lidi. Až mi jednou večer z bible vypadl dubový list. Pořád to byl úplně dokonalý dubový list, jenže bez barvy a bez života a já si uvědomila, jak dlouho mi už ani slzička neukápla, jak dlouho jsem se už nezasmála, jak dlouho mne už neprostoupila ta báječná naděje, že to nebo ono dobře dopadne.”
Ta role bude taková moje labutí píseň.
