Tím však veškerá jednoduchost končí a nastávají problémy. Nejen pro diváky, kterým situaci naštěstí usnadňuje melodicky projasňující překlad Martina Hilského, ale i pro inscenátory. Ti se vcelku statečně s nepříliš povedenou předlohou perou, ale tolik vedlejších motivů a interpretací aby pohledal.
Žádná pak neunikne inscenátorské pozornosti a je herecky nebo scénicky důsledně, až polopatisticky rozehrávaná a rozvíjená. Střídají se styly a žánry, z rytírny se stává veselohra a z ní tragédie, absurdita se mísí s racionálním jednáním, smích střídá utrpení.
Jeviště se scénou Martina Černého nezůstává ani na vteřinu bez pohybu. Hraje se na třech proti sobě se pohybujících točnách, v popředí se vysunuje spodní jeviště, žalář obou příbuzných, na zadní bílou plochu se promítají motivy denní a noční oblohy. Jezdí se v růžovém gazíku s postupně stárnoucím andělem na kapotě, chodí se v rytířské zbroji, objevují se i folklorní kroje.
Herci předvádějí rozličné pojetí svých postav od realistického ztvárnění, zejména u Kateřiny Holánové jako milované Emilie, přes nepatetické, sympaticky živé rytířské hrdiny u Jana Hájka a Vojtěcha Dyka až po evidentní ironické podehrávání u členů Theseova dvora, nejvýrazněji v provedení Davida Matáska a Lucie Žáčkové.
A do toho všeho nešťastnou láskou a nezkrotnou erotikou poblázněná žalářníkova dcera v expresivním a rozevlátém pojetí Magdalény Borové nebo komický učitel Rudolfa Stärze. Vše sjednocené silnou emocionální hudbou Petra Kofroně a tématy touhy, lásky, přátelství, ale i furiantství či zbytečné oběti.
Vyznění inscenace je přesto nevyzpytatelné. Mnohdy totiž netušíte, zda to, co sledujete na scéně, je záměr a vtip, či jistá nedotaženost a nesoustředěnost. Hranice mezi kýčem a záměrným kýčem je až příliš tenká a ne vždy zcela srozumitelná.
Nicméně dramaturgicky odvážná volba stojí za zhlédnutí. Příležitost totiž dostává nejmladší, velmi talentovaná herecká generace Národního divadla - o jménech jako Magdaléna Borová, Lucie Žáčková, Jan Hájek či nově Vojtěch Dyk ještě uslyšíme.
J. FLETCHER, W. SHAKESPEARE - Dva vznešení příbuzní
Stavovské divadlo Praha. Překlad Martin Hilský, režie Ivan Rajmont, scéna Martin Černý, hudba Petr Kofroň, délka 170 min.
Hodnocení 70 %
