Pro první a určující pocit z amerického filmu Annie Leibovitz: Život objektivem postačí dvě slova - obří energie. Světoznámá fotografka nevystupuje podle vžitých představ o umělkyni, působí spíše jako věcný organizační typ; nepěstuje bolestínská dilemata mezi uměním a komercí ani veřejnou hru na tvůrčí rozdírání.
„Jsi hrozně rychlá, máš to za deset minut,“ obdivuje ji skupina herců poté, co díky své jasné představě bez tápání a prodlev nafotila jejich náročnou, barvitě stylizovanou kostýmní scénu.
Stavebně má dokument v režii fotografčiny sestry vcelku běžnou podobu, v níž se střídá hrdinčino vyprávění s komentáři jiných, vesměs hvězdných osobností.
Značný prostor patří jejím začátkům v 60. letech - od přiznaných drog a celé slavné muzikantské éry až po proslulé fotografie Johna Lennona a Yoko Ono; hovoří tu legendy Mick Jagger či Arnold Schwarzenegger; pouze částečně fotografka poodhalí své soukromí včetně vztahu se Susan Sontagovou, větší prostor náleží nenápadné oslavě novinářského řemesla. Ale nad tradiční dokumentární portrét jdou hrdinčiny fotografie a hlavně ona sama při práci: to je prostě smršť a nekonečná radost.
Slovenské Slepé lásky se skládají ze čtyř povídek - možná proto se promítají s animovaným (a nudným) předfilmem o čtveřici žen. Dokument Juraje Lehotského však nudu vyžene dvěma výjimečnými klady: vůbec neřeší sociální podmínky svých nevidomých hrdinů a nepoužívá metodu otázek a odpovědí. Vytváří působivé příběhy i za tu cenu, že své „postavy“ do jisté míry aranžuje.
Učitel hry na klavír se představí čistě a bez vydírání nejprve v běžných denních úkonech, u televize či s klobásou; pro cestu za jeho snem do hlubin fantazie přidá režisér vtipnou, byť výrazně stylizovanou výpravu do mořských hlubin.
Snad nejvíce se otevře Rom milující bílou dívku, od vcelku intimních scén dvojice přes nádherný výjev, kdy se hledají ve tmě na diskotéce. On je úžasně usilovný, ona oddaně bezradná; ale opět vstupují do připravených situací. Nejtišší a nejvyrovnanější je třetí hrdinka, která čeká dítě a na panence si zkouší zacházení s ním: je nesmírně jímavá a její profil má nejblíž ke klasickému monologu.
Poslední "díl" sleduje - už téměř reportážně - studentku, která svou osamělost zkouší zlomit pomocí internetu a nachází rovněž únik v hudbě. Až potud si Slepé lásky podmaňují svou něžnou zdrženlivostí; v závěru se však připraví o dobrých 10 procent hodnocení kvůli přímočarému útoku na city skrze Vánoce a dětský zpěv. To neměly zapotřebí.
Annie Leibovitz: Život objektivem
USA, režie Barbara Leibovitz, titulky, 90 min.
hodnocení 70 %
Slepé lásky
SR, režie Juraj Lehotský, slovenské znění, 77 min.
hodnocení 60 %
