Lojzička si hoví na režisérově klíně a občas mu láskyplně olízne tvář. Maličká jezevčice dělá Ladislavu Smoljakovi společnici skoro na každé zkoušce. Pokud mu zrovna nelenoší stočená v klíně, capká mezi sedadly nebo očuchává herce na jevišti.
"Tak začneme, kluci," vybízí chvíli po desáté dopoledne své prošedivělé kolegy bělovlasý režisér. Sedí ve třetí řadě a na speciálním režisérském stolečku má bílou termosku. Zkouška může začít.
Svatý Václave, ohni svatozář!
"Já si tu svatozář asi sklopím, ne? Nevejdu se s ní tady do dveří," obrací se na režiséra kníže Václav (Petr Brukner) a ohýbá staniolem obalený symbol své svatosti. Svatý Václav totiž podle dramatika Cimrmana v době zuřící první světové války šéfuje české nebeské komisi. Ta rozhoduje, koho přijme do nebe a koho nechá zpytovat svědomí v očistci.
Křištálová lupa Schoulím se v kabátě ve vymrzlém, ještě nevytopeném sále a sleduju, jak se Václav s učitelem národů Komenským (Zdeněk Svěrák) a s nevzdělaným pohanem praotcem Čechem (Jan Kašpar) radí, koho do komise ještě přizvou jako posilu. Vyberou Jana Husa a Karla Havlíčka Borovského. Ale pokrokovému Komenskému pořád někdo chybí. Žena.
Jako šestou do party prosazuje Boženu Němcovou, silně podporován Borovským (stále s sebou nosí kufřík s trnovou korunou, kterou mu odvážná spisovatelka dala na rakev). Ale mravokárce Hus protestuje kvůli spisovatelčiným nemanželským milostným vztahům. A tak si komise nakonec odhlasuje kompromis. Pozvou Babičku Boženy Němcové, ženu bez neřestí a (už) bez erotických tužeb. Ženská by se mohla postarat o rozvrat.
"Cítím se v ženských rolích dobře," směje se Babička-Miloň Čepelka. Do sukní se v divadle za svou kariéru musel navléct mnohokrát. Do souboru totiž žádná žena nesmí, a tak chlapi hrají i ženské role.
. Cimrman NA DVDOd října do listopadu 2008 nabízí deník MF DNES milovníkům Járy Cimrmana exkluzivní dárky. Každý čtvrtek najdou čtenáři na stáncích DVD za 49 korun s jednou ze sedmi mistrových her. Více na www.idnes.cz/cimrman |
Většina z nich překročila hranici důchodového věku. Mnozí už před lety. "Jo jo, stárneme. Ale pořád nás to baví. Znovu a znovu mám chuť hrát," říká Miloň Čepelka, někdejší spolužák Zdeňka Svěráka z pedagogické fakulty je u divadla od jeho počátků.
"Jak by vypadal můj život bez Cimrmana? Po jedenačtyřiceti letech se to blbě představuje. Ani v tom nejkrásnějším snu jsme si tehdy nedovedli představit, že z našeho divadla bude takový fenomén. Je to šťastný osud, člověk může jen děkovat. A divit se," dodává.
Byly Hanka a Linda skutečně dívky?
"Ještě donedávna jsme se domnívali, že Cimrman s první světovou válkou končí a zmizí ze společenského a vědeckého života," říká rétorikou badatele jedno ze dvou autorských es, Zdeněk Svěrák. "Mysleli jsme, že už to nebyla jeho doba. Ale objevili jsme nové skutečnosti," pokračuje nadšeně.
"Cimrman patřil mezi strůjce myšlenky samostatného Československa. A tuhle hru České nebe napsal, aby se ochotnicky hrála po celé zemi, měla připravit český národ na samostatnost," vysvětluje. Cimrman si však samostatné Československo představoval jako království. Korunu si měl nasadit syn moravského Slováka Josefa Masáryka. V nebi mu jméno pro jistotu počeštili na Jan Masařík.
. Hledáme podobu Járy CimrmanaZapojte se do soutěže MF DNES a iDNES.cz |
Když se v šatně bavím o nové hře s dalšími protagonisty, prosákne na povrch jistá obava. Nikdo zatím neví, o čem a jaký bude úvodní seminář. Každé hře totiž předchází soubor odborných referátů o ideách a objevech českého génia. "Seminář? My referáty píšeme pokaždé skoro na poslední chvíli. I tentokrát," přiznává Zdeněk Svěrák.
Mají už alespoň téma? "To máme. Bude nutné divákům připomenout něco z dějin národního obrození. Například co byl onen Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský. Musíme těm, co nedávali ve škole pozor, připomenout, kdo byli Hanka a Linda... aby se pak smáli, když je nebeská komise považuje za děvčata."
Zlatovláska: Cimrman je moje afrodiziakum
Hrdlem mi právě protekla sklenka hustého domácího bezinkového likéru. Štědře ho tu rozlévá technik Petr Reidinger. Je sladký a silně z něj táhne rum. Z likéru. Petr Reidinger je střízlivý a sympatický. Patří k mladším členům cimrmanovské party. Přišel začátkem devadesátých let a jako skoro každý zdejší technik se postupně stával hercem. V Českém nebi má zatím svou největší roli. "Na každé zkoušce a na každým představení si to znovu užívám, je skvělý být v tomhle divadle," říká.
"Cimrman je malý zázrak," naváže na něj kolega s širokým úsměvem, Genadij Rumlena. V čem je jeho kouzlo? "V laskavém, ale nepodbízivém humoru. Lidi jsou za něj vděčni, byli i za bolševika, přestože Cimrman není politický, vždycky v tom hledali jinotaje. Ale přeneslo se to i do dneška."
Všichni tvrdí, že Cimrmanovi jednoduše propadli. "Stane se nám někdy, že se bavíme jen v hláškách z her," říká další z herců, Marek Šimon. "Je ale pravda, že čím je člověk starší, tím míň se mu chce. Já jsem zvlášť po prázdninách trochu zlenivěl," přiznává pětašedesátiletý Petr Brukner, který je u divadla od třiadvaceti let.
"Ale když sem pak přijdete a jste znovu mezi kamarády, zase vidíte večer ty lidi, jak se smějou tomu, co na jevišti předvádíte, hned do toho naskočíte. Už to sice není taková euforie jako dřív, ale pořád je to, ne snad přímo droga, ale afrodiziakum," vykládá mi důvěrně známý hlas, který mé myšlenky odvádí hluboko do dětství.
Ten hlas totiž patří mé milované princezně Zlatovlásce z desky Dlouhý, Široký a Krátkozraký! Taková ta hodně divná pohádka, kterou jsem objevila někdy mezi školkou a školou. Zpaměti jsem k pobavení tet, strýců, babiček a dědečků na rodinných oslavách recitovala celé pasáže, při poslechu jsem se smála v místech, kde se smáli lidé na desce, protože sama jsem z těch vtipů moudrá nebyla. Co se to tam s princeznou děje, když říkají, že ji proměňují v ženu? Proč si princ Jasoň poručí: Ještě! Až po letech, kdy jsem konečně viděla v televizi záběry z inscenace, jsem spatřila ten zázrak jevištní techniky: Princezně-Bruknerovi se nafukovala prsa!
Ještě na koleji jsme se kolikrát s podobně postiženými spolužáky zacyklili v citování z oblíbených her. Jedinec, který Cimrmanově géniu nepropadl, musel v ty chvíle trpět. Své o tom ví třeba kamarádka Silvie. Taky mi to po letech dala sežrat. "No představ si, jak mi bylo. Asi jako tobě, když se teď s děckama třeba hodinu bavíme o klipech z devadesátých let a ty se nudíš, obracíš oči a funíš, protože žádný ty klipy neznáš," vrací úder.
Ostatní kamarádi-cimrmanologové mi závidí. "Dva dny seš s nimi a koukáš na zkoušku? To musí bejt krásný tam ty děduly vidět na scéně blbnout," napsala mi kamarádka Lenka, i z esemesky je znát, jak bledne závistí. A není sama. "Ty se máš," napsal kamarád Honza. "Napiš mi, jen tak ve zkratce na 1 500 znaků, o co jim tam jde a je-li to sranda." Takže Honzo, Lenko... Píšu to na deset tisíc znaků. Je to pořád sranda.
Fanoušci čekali na lístky hodiny, ale v dobré náladě
Stan jsme rozdělali chvíli po jedenácté večer. Ještě vycházeli lidi z divadelního baru," říká rozespale studentka Monika, jejíž hlava právě vykoukla z jednoduchého "áčka". S přítelem Richardem si je postavili na chodníku uprostřed pražského Žižkova. A na průčelí pověsili ceduli: Tady začíná fronta.
Ta se pak jako unavený had vleče pár set metrů hluboko za roh ulice. Asi tři stovky nadšenců čekají na lístky "na Cimrmana". Je úterý 23. září, půl sedmé ráno. Den předprodeje. Richard Jača a Monika Mixová si šanci na lístky posichrovali příchodem před půlnocí. Ostatní fanoušci cimrmanovského humoru se do Štítného ulice začali trousit "až" od tří hodin ráno. Mnohé z nich do prvních zářijových přízemních mrazíků vyhnala především touha vidět zbrusu novou hru České nebe. Má premiéru 28. října.
Před divadlem bývá několikasethlavá fronta v den předprodeje každý měsíc, premiéra nepremiéra. Žádný jiný divadelní soubor nefunguje tak úspěšně přes čtyřicet let, žádný jiný divadelní soubor - složený výhradně z neherců - nemá každé představení vyprodané, žádný jiný divadelní soubor nikdy nederniéroval žádnou svou inscenaci a žádnému jinému se nepoštěstilo, že by hlášky z jeho inscenací spatra citovaly celé generace příznivců. Cimrmani jsou unikát. V Česku určitě. A možná i na světě.
Šup hlavičku pod vodičku
Zpod kapuce a šátku jí vykukují jen oči, červený nos a pusa. "Přišli jsme po třetí hodině, ale od dvanácti jsme seděli támhle naproti v hospodě a obhlíželi jsme, jestli se už netvoří fronta, abychom to neprošvihli," říká usměvavá pusa. Patří Zuzaně Petržílkové, která se hřeje ve frontě v těsném objetí s přítelem Michalem Krejčím. "Jestli se těšíme na novou hru? Nééééé, jasně že né, hrozně jsme se doma nudili a bylo nám vedro, tak jsme si řekli, že půjdem do fronty. Co taky dělat jinýho takhle v úterý ráno, že jo," směje se chraplavým, nachlazeným smíchem na celé kolo.
Vedle semknutého páru zimomřivě přešlapuje sólista - kamarád zvaný Lípa. Přihýbá si z petky červené tekutiny. "Dejte si taky, s tímhle to tu líp utíká," pobízí mě. Mé útroby zahřeje pár doušků moku se štědrou dávkou - v rybízové chuti džusu obtížně identifikovatelného - alkoholu. Už chápu jejich ranní veselí.
Had šustí. To se milovníci divadla začínají bavit hláškami z her. Z hada se tu a tam kouří. To milovníci divadla usrkávají z termosek čaje s rumem nebo kafe. Někteří stojí, jiní sedí na nejrůznějších podprdelnících zády opřeni o žižkovské činžáky, některé podezřívám, že papírové kartony šlohli místním bezdomovcům. Nechybí tu rybářská seslička ani židle.
. Smoljak & Svěrák: 40 let spoluJedno velké přátelství díky Járovi Cimrmanovi |
"Minule jsem tady stála a šíleně mě pak bolela záda, tak jsem si vzala tohle," zavrtí se Věra Šejhlová, dáma středního věku, na své robustní kovové židli. "Nic menšího jsem doma nenašla," směje se. "Ale do auta se to vešlo, tak co. Přijela jsem z Kladna," dodává. Cimrmany zná téměř od dětství a repliky ji napadají pořád. "Dělám instruktorku kojeneckého plavání. Takže se mi Cimrman nevyhne ani v práci. To víte, že mě napadne‚ 'šup hlavičku pod vodičku‘," rozesměje se, když cituje ze hry Akt.
"Vstávám do fronty skoro pravidelně, už dva roky sem chodíme se synem, abychom viděli všechny hry," upíjí čaj z termosky padesátník Albert Pance. "I ta fronta má svoje kouzlo a atmosféru, nějak by to bez ní nebylo ono, kdybych třeba lístky někde dostal," tvrdí. Dnes přišel v půl čtvrté, o hodinku dřív než jindy. Tušil, že kvůli nové hře bude fronta delší.
