Jmenuje se Luck a jeho první devítidílnou řadu začne vysílat tuzemská HBO 6. února.
Proč jste se rozhodl vzít roli v televizním seriálu?
Řešil jsem to s kolegou Noltem, abychom pochopili, jak seriály vznikají, a dokázali odvést nejlepší výkon. Což je věc, která už vlastně dnes není v hollywoodských filmech možná. Velká studia, to jsou nekonečné komise a schůze. Zato v HBO, pokud vám váš projekt schválí, nic podobného není. Od té doby můžou pracovat na svých nápadech, aniž jim do toho někdo zásadně mluví.
Jak tedy práce na takovém seriálu probíhá?
Myslel jsem si, že nás budou nutit natočit nejméně dvacet stran scénáře za den. Očekával jsem nervózní atmosféru. Něco jako kdyby se točil film na kokainovém večírku. A musím přiznat, že to bylo úplně něco jiného. Co se práce týká, neviděl jsem mezi filmem a televizí žádný rozdíl, jen s výjimkou toho, že jsme většinou natáčeli digitálně na tři kamery, což jako herec miluji, protože pořád nemusím opakovat scény.
Dustin Hoffman Dustin Hoffman ve filmu Horší už to nebude (2006) Americký herec (*1937) se své profesi začal věnovat v 60. letech minulého století. Je držitelem řady mezinárodních cen - včetně dvou Oscarů (Rain Man a Kramerová versus Kramer), pěti Zlatých glóbů udělovaných americkými kritiky a tří britských trofejí BAFTA. Čeští diváci ho mohou znát mimo jiné z filmů Absolvent, Tootsie, Vrtěti psem, Malý velký muž nebo Porota. |
Nebojíte se, že pokud bude mít Luck úspěch, několik dalších let se k natáčení filmů nedostanete?
Vím to. Filmy jsou kříženou uměleckou formou. V žádném jiném formátu nezačínáte s odstavcem na pětadvacáté stránce a pak nepřeskočíte na úvod nebo konec. Pokud malujete nebo píšete, máte celkový pocit z toho, co vytváříte. Tohle je poprvé, co jsem dostal podobnou možnost před kamerou.
Autor seriálu David Milch i jeden z jeho režisérů Michael Mann jsou proslulí tím, že si jdou za svými nápady. Vy také. Jak to vypadá, když se sejdou tři tvrdohlavci?
Práce s talentovanými lidmi má tu výhodu, že se nebojí cizích nápadů. Samozřejmě se jim všechny nemusí líbit, ale to se dá poznat. Vždy to testuji. Řeknu, že mám nápad. Jestli díky tomu přes tvář režiséra přeběhne mrak a vysaje mu z ní krev, poznám, že to není člověk, se kterým se dá o takových věcech dohadovat.
A není to už trochu pozdě?
Před mnoha, mnoha lety jsem se seznámil s Anthonym Hopkinsem a bavili jsme se o tom, co se dá dělat, když se nedokážeme dohodnout s režisérem. A on mi poradil: "Nikdy nezvyšuj hlas. Nikdy s ním nebojuj. Jenom se ujisti, že natáčíš v přízemí. Když dojde k okamžiku, že už to nedokážeš vydržet, omluv se a odejdi na záchod, který sis předtím dobře prohlédl a víš, že má okno. Zamkneš za sebou dveře, prolezeš oknem a jdeš domů. Když se druhý den vrátíš na scénu, žádné argumenty už na tebe nečekají."
Jaký vlastně máte vztah k televizi?
Předpokládám, že tím myslíte, na co se dívám. Nejsem žádný fanatik, takže se rád kouknu jenom na sport, zprávy a dokumenty. Nevzpomínám si na žádný seriál, který by mě zaujal. Raději si otevřu knihu a jdu s ní spát.
V čem se Luck liší od jiných seriálů?
Připomíná mi příběh od Čechova. V tradičním divadle se otevře opona a děj se začne odvíjet tak, aby zaujal diváky a vysvětlil jim, co se od počátku odehrává. Náš seriál je jiný formát. Začíná uprostřed. Pro herce i diváky to však je mnohem náročnější.
Je nějaký rozdíl mezi natáčením filmu a televizního seriálu?
U kabelovek ani ne. Souhlasím s tím, co říká režisér Mann - jsme ve zlatém věku kabelové televize. Dávají určitou uměleckou svobodu, která láká ty nejlepší herce a režiséry. Snad by se to dalo přirovnat k nezávislé filmové tvorbě. Pro každého, kdo není vášnivým dostihovým sázkařem, je ve scénách řada výrazů, kterým je jenom těžko možné porozumět… A přitom je to velice důležité, aby příběh vyzněl opravdově. Takhle se na dostihové dráze v kalifornské Santa Anitě, kde jsme točili, prostě mluví.
Sázel jste sám někdy na dostizích?
Ne. Ale otec mé druhé manželky byl vášnivý koníčkář. Je to bláznivá náhoda, ale když jí bylo šest let, začal ji brát na dostihy. V šest hodin ráno, to je doba, kdy je možné nejlíp odhadnout formu koně.
Ze seriálu Luck
Dá se říct, že máte další gangsterskou roli…
Nemyslím si, že jde o mafiána. Spíš je to obchodník, který je sebejistý a nesnáší podvody. Nikdo by si s ním neměl začínat. Potkal jsem se s lidmi, kteří dělali detailní rozbor a průzkum pro Kmotra. Díky tomu jsem pochopil, že pokud nedodržím slovo, jsem mrtvola. V Hollywoodu je tomu jinak. Tady nikdo nedodrží, co slíbil. Radši se soudí.
Berete si své postavy domů?
Ne, ale moje manželka tvrdí, že se někdy podobám Dannymu DeLuisovi. Postavě Lincolna, kterou namluvil a po zbytek života se jí nezbavil. Skutečně, v tom jsem si ho nikdy nepřál následovat. Nebo Johnny Depp. Viděl jste ho letos na Glóbech? Skákal z jednoho akcentu do druhého. To bych nechtěl prožívat.
Řadu filmových scén vymýšlíte sám. Proč jste nezkusil i režii?
Zatím jsem si moc nevěřil a spíše jsem sám sebe cenzuroval. Potřeboval jsem se zbavit osobních démonů, abych k tomu dostal odvahu. Největší překážkou byl můj otec. Nechtěl jsem ho v jeho režisérských touhách následovat. Jenže otec zemřel, a tak jsem se odvážil do režie pustit.
O čem ten film bude?
Jmenuje se Quartet a odehrává se v domově důchodců pro operní zpěváky. Do kin by měl jít ještě letos.
K čemu byste přirovnal herectví?
K novinařině. Podléhá stejným zákonům. Tikajícím hodinám, kterým je potřeba vše podřídit. Podobá se to němým filmům, když hrdinové jezdili po kolejnicích a sami si museli zjistit správný okamžik, kdy seskočit před nárazem z lokomotivy.
Máte hodně zážitků a zajímavostí z Hollywoodu. Napíšete o tom někdy životopis?
Pokud se mi to někdy povede, rád bych to dokázal. Nazval bych to Podivná kyselina.
