Filmoví fandové si jistě na slavný snímek z roku 1972 vzpomínají. Podle divadelní hry Anthonyho Shaffera ho tehdy natočil s Lawrencem Olivierem a Michaelem Cainem Joseph Mankiewicz.
Vyprávěl o postarším spisovateli detektivek, který se setkává s milencem své ženy a rozehrává s ním rafinovanou partii, na jejímž konci nečíhá nic menšího než smrt.
Film byl tehdy nominován na celkem čtyři Oscary a říká se, že nebýt to v roce, kdy Marlon Brando dostal sošku za Kmotra, určitě by alespoň jeden z protagonistů neodešel s prázdnou.
Po pětatřiceti letech se slavné látky chopili současní filmoví tvůrci. Myšlenka "oprášit" námět a převést ho do současné doby vzešla z rozhovorů mezi hercem Judem Lawem a producentem Simonem Halfonem.
"Simon původního Slídila viděl a říkal, že je v něm spousta neobjevených oblastí," podotýká Law. Nápad si ale herec nechal nějaký čas uležet.
Trailer k filmu Slídil
Úplně nová věc
Až když se mu během přemítání téma slavné Shafferovy hry spojilo se jménem spisovatele Harolda Pintera, měl jasno - pokusí se Pintera přesvědčit ke spolupráci.
"Když to nevyjde, tak aspoň můžeme říkat: Jednou jsme obědvali s Haroldem Pinterem a on nás odmítl," vzpomíná Law na den, kdy šli s Halfonem ke slavnému spisovateli na oběd.
Jenže Pinter, který v té době ještě nebyl držitelem Nobelovy ceny, je příjemně překvapil. Když mu Law vylíčil téma a děj filmu, zvolal "Tohle už dělám čtyřicet let!" a souhlasil.
"Jakmile jsme získali Harolda, ukázalo se, že náš projekt nebude jen klasickým remakem, ale že se z příběhu může stát něco mnohem silnějšího," líčí Law své bezprostřední pocity.
Práce na textu trvala několik let. Pinter navíc nebyl zatížený tím, že by původní hru nebo film kdykoli předtím viděl. "Nechal jsem tam jednu nebo dvě zápletky, protože jinak to nešlo, ale kromě toho si myslím, že jsem udělal úplně novou věc," říká.
Od Mozarta k Shafferovi
Když bylo hotovo a podařilo se sehnat peníze, rozešel se Law za Michaelem Cainem, který už v původním filmu hrál. Tentokrát byl ale odhodlán nabídnout mu roli, kterou hrál před pětatřiceti lety Lawrence Olivier.
Caine téměř okamžitě souhlasil. "Už od začátku jsem byl celým nápadem fascinován, především když jsem viděl Pinterův scénář. Přestože hlavní zápletka je stejná, Pinterovo psaní je úplně jiné. Není to ten samý film," podotýká herec.
Ideálním režisérem se pak pro tvůrce stal Kenneth Branagh, který je známý zejména díky svým adaptacím Shakespearových her nebo Mozartovy Kouzelné flétny.
Branagh navíc původní text znal. Ten nový ho ale doslova uhranul. "Začal jsem číst scénář a nemohl se od něj odtrhnout. O čem jsem si myslel, že je už tak vynikající, mělo nyní Pinterovu temnou, nebo spíš černě humornou citlivost," vzpomíná režisér.
Změny se samozřejmě dotkly nejen textu, ale i vizuální stránky příběhu. Ten se v drtivé většině odehrává jen v jedné místnosti.
"V prvním Slídilovi žila má postava v milém starém anglickém venkovském sídle. Teď má postava žije v milém anglickém starém sídle, ale uvnitř je vše ze skla a kovu. Tak teď jste vstoupili do světa Harolda Pintera!" uzavírá Branagh.
