Rozhovor jsme vedli telefonicky: na druhém konci drátu byl sebevědomý a seriózní spisovatel, dobře si uvědomující, jak se dávkují informace o knize, která právě přichází na trh. A také nezastírající, že své knihy propaguje rád a že mu stejné potěšení činí debaty s fanoušky. "Každý den si uvědomuji, jak neuvěřitelné štěstí mě potkalo. Když jsem začal psát Eragona, bylo to z touhy napsat knížku, kterou bych si sám rád přečetl. Opravdu by mě ve snu nenapadlo, že moje knihy budou číst lidé na celém světě," říká přesvědčivě Paolini.
Váš hrdina Eragon se mění a dospívá. Jak jste se za roky s ním strávené změnil vy sám?
Na to se špatně odpovídá. Když jsem začínal psát první díl, bylo mi tolik, co mému hrdinovi. A Eragon je stále v procesu zrání, zdaleka není ještě dospělý. Zatímco mně je dvacet pět, Eragonovi tak sedmnáct. Takže já jsem teď ve fázi, kdy jsem zkušenější než má postava – a to je pro autora docela výhodná pozice.
Když J. K. Rowlingová dopisovala Harryho Pottera, přiznala se ke strachu z prázdnoty, která nastane s poslední odevzdanou kapitolou. Přemýšlíte také někdy o době bez Eragona?
Zcela jistě to bude hořkosladké. Žiju v Alagaësii a s jejími hrdiny deset let a bude těžké je opustit. Na druhou stranu se těším, že začnu psát něco úplně nového a jiného.
Eragon stojí na konfrontaci dobra a zla. Hlavního Eragonova protivníka, tyranského krále Galbatorixe, jste však dosud čtenářům nepředstavil tak říkajíc osobně. Jak tohle ústřední zlo vidíte?
Galbatorix a Eragon se setkají, ale nerad bych o posledním, dosud nedokončeném díle cyklu mluvil a čtenáře tak připravoval o překvapení. Mohu říci jediné: mé charaktery se nerodí jednoznačně kladné nebo záporné. Tím, kým jsou, se stávají na základě svých rozhodnutí a skutků. Za to, jakými jsme, odpovídáme především my sami.
Proč jste si vlastně jako klíčový element knihy vybral draky?
O dracích i dinosaurech jsem hodně četl a vnuklo mi to dost nápadů, jak draci přicházejí na svět nebo jaké to je, když letíte na hřbetě tak výjimečné bytosti. Bylo přirozené, že když jsem začal psát vlastní příběh, vybral jsem si draky.
V Brisingrovi jste napsal pár kapitol přímo z pohledu draka.
To byla výzva. Safira je nejdůležitější postavou v celém cyklu, pokud tedy vynechám Eragona.
Má velmi unikátní náhled na svět, takže jsem si říkal, že by bylo na čase její vnitřní svět více představit. Navíc jsem věděl, že pokud ty pasáže nenapíšu z pohledu Safiry, jednoduše nebudou fungovat. Dost jsem se tohoto úkolu obával, ale pak jsem sedl, začal psát a s potěšením zjistil, že to jde skoro samo. Jsem za to rád, protože tyto kapitoly podle mého názoru knize hodně prospěly.
Christopher PaoliniCo říkají čísla Christopher Paolini napsal Eragona, když mu bylo patnáct let, původně ho psal rukou, další tři roky ho přepisoval do počítače a text upravoval, až konečně v jeho devatenácti letech kniha vyšla. |
Různým rasám ve vašem světě přiřazujete různé jazyky, čerpáte ze starých severských jazyků i třeba z latiny. Napíšete někdy historii Alagaësie, jako to udělal Tolkien se Středozemí?
Nejspíš ne. Historii Alagaësie mám vymyšlenou a ukrytá je částečně v samotných příbězích. Část z její historie jsem navíc napsal, a to do sběratelské edice druhého dílu Eldest. Ale do celé historie Alagaësie coby samostatné knihy bych se nepustil i proto, že by to asi nebyl pořád napínavý příběh. A to je to, co mě zajímá: vyprávět strhující příběh.
Ale pořád ještě zbývá i tam dost domyslet.
To je pravda a někdy je to náročné. Třeba chcete napsat něco o hradu, kterého se Eragon zmocní. Nemůžete se jednoduše podívat na Wikipedii, jak se ten hrad jmenuje a jak vypadá. Musíte vymyslet jeho historii, z jakého jazyka pochází jeho název, jak vypadá život za jeho hradbami – no a celá tahle "operace" přijde na pěkných pár hodin času a přemýšlení.
Původně jste chtěl skončit sérii jako trilogii, příběh se vám však rozrostl pod rukama. Opravdu skončíte čtvrtým svazkem?
Doufám! Udělám, co bude v mých silách, aby nadcházející čtvrtá kniha byla vážně poslední.
Předpokládám, že u spisovatelského řemesla zůstanete i po dokončení Eragona. Plánujete dál psát fantasy?
Mám v hlavě spoustu nápadů a postav, které zatím vyčkávají, až dokončím Odkaz Dračích jezdců. Chci vyprávět příběhy a nechci být omezený žánrem.
Psaní jste se učil "za pochodu" a svou knihu jste také od prvního vydání osobně propagoval. Jaká to byla pro teenagera zkušenost?
Když vyšel Eragon ještě v nakladatelství mých rodičů, musel jsem se rychle zbavit ostýchavosti, nebát se promluvit a vystoupit na veřejnosti. Teď je to ta součást mé práce, kterou si užívám. Podpora a zájem fanoušků mě neuvěřitelně těší a povzbuzuje při dalším psaní. Jsem rád, že mi kladou velmi podrobné otázky. Potkal jsem dokonce jednoho nadšence, který měl na levém rameni vytetovaný portrét Safiry.
fantazie ožila, v češtině vyšel Brisinger |
Fantasy bývalo ještě před dvaceti lety okrajovým žánrem. Máte nějaké vysvětlení pro to, že se stala tak populární?
Jeden důvod je určitě ten, že romány vyprávějí příběhy zrání. A to je něco, co je univerzální zkušeností nás všech – dospělých i těch, kteří teprve vyrůstají. Jistě k šíření fantasy napomohl i film a vývoj trikových technologií, zejména počítačové animace. Film zpřístupnil fantasy literaturu i těm, kteří by si ji dříve nejspíš nepřečetli.
Prozradíte aspoň něco o závěrečném, zatím nepojmenovaném, svazku série?
Proč ne. Několik postav umře, jiné přežijí. A čtenář se dozví mnoho o Eragonově minulosti.
