"Máme na 1200 dopisů psaných Carusem a další adresované Carusovi," tvrdí právník Alberto Franchi, zastupující již zesnulého klienta, jenž si přál zůstat v anonymitě.
Franchi prozradil jen to, že majitelem dopisů byl průmyslník ze severní Itálie, jemuž je odkázal dědeček. Dědic si přál, aby dopisy byly po jeho smrti zveřejněny.
Zatím není jasné, jak se dopisy do této rodiny dostaly. Podle Franchiho, který nechal rukopisy prozkoumat experty, jde však nepochybně o Carusovo písmo.
Enrico Caruso se narodil v Neapoli roku 1873 do skromných poměrů. V deseti opustil školu a začal zpívat po kavárnách. Během několika let si vydobyl ohromnou slávu.
Jako první pěvec v plné míře využil tehdejší technickou novinku, jíž byl gramofon, a uchoval tak svůj hlas pro budoucnost. Ve své době byl absolutně největší tenorovou hvězdou, ale v soukromí už takové štěstí neměl.
Tak třeba roku 1897 potkal v Livornu sopranistku Adu Giachettiovou, vdanou ženu s dítětem, a zamiloval se do ní. Peripetie jejich bouřlivého jedenáctiletého vztahu dokládají právě Carusovy dopisy.
"Ona ho soustavně podváděla, ale on ji šíleně miloval," tvrdí Franchi. Žena sice opustila manžela, ale Carusa si nikdy nevzala, třebaže mu porodila dva syny.
V jednom z dopisů prý Caruso píše své milence, že když zpíval v Leoncavallových Komediantech coby nešťastný žárlivý klaun Canio slavnou árii Směj se, paňáco, rozplakal se doopravdy.
Zatímco však Canio v opeře svou ženu zabije, příběh Ady a Enrika skončil prozaičtěji. Sopranistka utekla s tenoristovým šoférem a páreček se pak pokusil Carusa vydírat. Giachettiová skončila u soudu a byla odsouzena na tři měsíce do vězení.
Není známo, zda se v dopisech vyskytuje i jméno Emy Destinnové. Ví se, že Caruso byl zamilován i do této české pěvkyně, s níž na jevišti tvořil hvězdný pár.
Destinnová však jeho nabídku k sňatku odmítla, stejně jako odmítala jiné nápadníky – chtěla se provdat jedině za Čecha. Pokud jde o Carusa, ten v roce 1918 potkal Dorothu Benjaminovou, o dvacet let mladší Američanku. Zůstala s ním až do jeho smrti roku 1921.