Ale u jistých projektů jde čistě filmařské hledisko stranou a Vašův případ k nim patří. Tým Pavla Palečka totiž tasí z rukávu rozhodující eso: zpověď důstojníka ve službách Moskvy, soudce a prokurátora odpovědného za smrt nespočtu lidí, jenž zemřel nepotrestán. A když tváří v tvář faktům tvrdí, že má "čisté ruce i svědomí" a jak je pyšný, že vždy stál "na straně humánního pokroku", diváka zavalí lavina vražedného fanatismu.
Pusťte si film také na internetuParalelně s uvedením do kin vstupuje film Vrahem z povolání také do on-line distribuce. K vidění je na webu www.vrahem-z-povolani.cz, který nabízí také doplňující informace a dokumentaci týkající se života a činnosti soudce Karla Vaše. |
Vašovy činy historici dávno zmapovali, od masakru německých civilistů v Postoloprtech k procesům 50. let včetně justiční vraždy generála Píky. V jeho glosách však ještě nabírají na děsivé síle; čiší z nich přezíravost jediné pravdy. Vůči rodině: "Otec politicky nepřemýšlel, matka už vůbec ne, sestru zajímaly jen pitomosti." Vůči ženám: "Znásilnění je v každé armádě." Vůči lidským životům, ať dával střílet vlastní ustupující vojáky nebo údajné špiony: "A co jinak s nimi?!"
Častušky, nebo střelím!
Zažloutlé dokumenty, protokoly líčící Vašovu fyzickou krutost, jeho vlastní dopisy či spíš udavačská hlášení do Moskvy se stížnostmi na zdejší příliš měkké velitele, podepsaná "s bolševickým pozdravem", tvoří vizitku jednoho osudu a století, za níž se tají obdivuhodná pracnost sběračů podkladů. Ale zosobněné zlo je vždy obludnější, natož pak převtělené do starce obdařeného slušnou pamětí i výřečností. Jiní by možná sázeli na soucit, Vaš však dál útočí. "Čtyři roky jsem byl pronásledován a špiněn," hřímá o pozdním soudu, z nějž vyvázl s výrokem "promlčeno".
Zkrátka má poslední sólo. Hrané pasáže, v nichž Vaše zamlada představuje Petr Jeništa, plní pouze ilustrativní účel, názvy kapitol vyťukávané psacím strojem už se dávno zařadily mezi nadužívaná klišé a komentář Davida Černého pozbývá smyslu, když se výtvarník v kraťasech sám staví před kameru, neřku-li před svůj růžový tank. Ale obal nerozhoduje. Fascinující obsah dodává dokumentu muž s krvavýma rukama, který v jazzovém klubu žádal s pistolí v ruce ruské častušky a pak sám sebe vydával za oběť v knize Moje perzekuce v právním státě. Málokdy je k vidění tak krystalická nestoudnost.
Hodnocení: 60 %
