Ten přijel do Karviné v doprovodu scenáristy filmu Marka Dobeše a fotografa s tím, že snad budou moci natočit celou akci pro film o filmu. "Do poslední chvíle nebylo úplně jasné, jestli nám to bude umožněno. Smlouva, kterou jsme měli po dobu natáčení filmu, už teď neplatí a nové pokyny se neustále měnily. Pro jistotu jsme si tedy techniku vzali, ale nakonec jsme neuspěli - musela zůstat venku," říká režisér.
Jinak prý ale byly podmínky setkání velmi uvolněné, možná nejuvolněnější za celou dobu, co se štáb s Kajínkem setkával. A to přesto, že ještě ráno bylo kolem chystané vězeňské projekce rušno a čekala se přísná bezpečnostní opatření.
Režisér Petr Jákl (vpravo) se připravuje na let vrtulníkem, v němž natočil poslední záběry k filmu Kajínek
Z filmu Kajínek
"Nejvíc nás překvapilo, že Kajínek přišel bez takzvaného medvěda. Poprvé si tak se mnou mohl podat ruku jako člověk," říká Jákl, pro kterého byl už tento moment velkým zážitkem.
Samotný film pak sledovalo s Kajínkem i dalších patnáct vězňů, kteří "kino" dostali za odměnu. Sólové promítání vedení zavrhlo s tím, že by to byl příliš elitářský přístup k odsouzenému. Zatímco "řadoví" vězni se na film promítaný z DVD na obyčejnou obrazovku dívali klasicky ze židlí postavených do řad, Kajínek musel do své speciálně upravené "kóje".
"Vypadalo to jako potítko, od ostatních byl oddělený lavicemi. Nijak mu to ale nevadilo, prožil si to celé opravdu intenzivně," vypráví Jákl, kterého nejvíce dostalo ticho, které následovalo po projekci. "Špendlík byste slyšeli spadnout. Čekal jsem, že vězni budou dění na obrazovce hlasitě komentovat nebo že něco řeknou dozorci. Nic. Všichni mlčeli - včetně Kajínka, na kterém bylo vidět, že je dojatý."
Režisér se ho pak mohl na pár věcí zeptat, Kajínek však mohl odpovídat pouze za přítomnosti ostatních. "Mluvil klidně a vyrovnaně, snažil se udržet tvář. Emoce s ním ale pěkně mávaly, bylo znát, že ho to rozhodilo víc, než čekal. Dokonce se mu oči zalily slzami," popisuje Jákl první dojmy po projekci.
V diskuzi, kterou pak s Kajínkem vedl, se dozvěděl i jeho bezprostřední reakci: "Když jsem se ho ptal, jak realistický se mu ten film zdá, řekl mi, že je realističtější než reál. Že je to výstižné a přesné a že není nic, co by chtěl říct a ono to tam nebylo." Spokojený byl Kajínek dokonce i se svým filmovým ztvárnitelem hercem Konstantinem Lavroněnkem. "Lepšího herce jste vybrat nemohl," řekl prý Jáklovi, když se ho ptal na věrnost titulní postavy.
Rozehnal dokonce i největší obavu tvůrců, totiž jestli nepřestřelili v popisu prostředí a okolností. "Já se snažil, abych byl co nejvěrnější realitě, ale stejně jsem se bál, aby to nebylo takzvaně přes. Když Kajínek říkal, že je to naopak ještě hodně mírné, vyrazil mi tím dech," přiznává filmař.
Z natáčení filmu Kajínek - okno, kterým utekl z věznice Mírov
Z natáčení filmu Kajínek - režisér Petr Jákl
Z Karviné odjížděl se smíšenými pocity. "Měl bych mít radost, že jsem nic nezkazil, ale jsem spíš rozpačitý. Hodně to na mě zapůsobilo. Když pouštíte ve vězení snímek o někom, kdo tam pořád je, a možná ne právem, neodchází se vám nejlíp," přemítá Jákl.
Toho prý situace natolik rozhodila, že se omylem vydal do útrob věznice místo ven. "Málem jsem tam zůstal," směje se. Skutečnost je však naopak taková, že se za Kajínkem jen tak nepodívá. "Časy, kdy se za ním mohlo s kamerou, jsou nenávratně pryč."
