Jejím posledním divadelním domovem bylo Divadlo Metro, kde hrála například Marii Terezii ve hře Gustava Skály Milá máti, drahá dcero.
"Nosík lehce zdvižený, věnec hustých kaštanových vlasů, koketně vyšpulené rtíky, výrazně nalíčené, prodloužené obočí, oblá kyprá postava. Květované šaty s nezbytnou zástěrkou, nyvý pohled, rozmáchlá gesta objímající celý svět, charakteristické periferní intonace – Stella Zázvorková."
Tak mladinkou herečku viděl v roli pavlačové krásky ve hře Sentimentální romance uvedené v Divadle Větrník publicista a dramaturg Zdeněk Hedbávný. Právě Větrník, odvážná válečná scéna milovaná mladým publikem, byla jednou z prvních hereččiných divadelních zastávek. Hrála tam po boku Vlastimila Brodského či Radovana Lukavského. A ve Větrníku potkala Miloše Kopeckého.
Již před Větrníkem získávala zkušenosti v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové a v herecké škole E. F. Buriana, kde stejně jako ostatní elévové "debutovala" rolemi živého nábytku. "Kázeň a dril, kterým jsme museli u Buriana projít, mi byly v životě jen k dobru," vzpomínala herečka po letech ve svých memoárech.
V poválečných letech Stella Zázvorková vystřídala několik souborů. V roce 1946 účinkovala v Divadle satiry, rok strávila v Realistickém divadle a tři sezony pak znovu u E. F. Buriana. Nakonec od roku 1953 zakotvila ve Werichově Divadle ABC.
"V divadle byla tak nádherná atmosféra, že se nechtělo chodit domů. Tenkrát jsme žili naplno, v podzemí divadla jsme ani nevnímali, jestli je noc nebo den, jaro nebo zima, ale zkoušeli jsme a hráli jako diví," napsala Zázvorková.
Jan Werich nebyl herečce jen dobrým přítelem, ale také rádcem: "Mne Jan Werich dost zklidnil, protože on skutečně uměl svým zvláštním citem zahrát na strunu důstojnosti. Když jsem se chovala ztřeštěně, nechci-li říct přímo blbě, pouze mi sdělil: Tohle vás není hodno."
Posledním stálým angažmá Stelly Zázvorkové byla Městská divadla pražská. Dokud jí zdraví dovolilo, vystupovala také pohostinsky v Divadle ABC.
 Jan Werich Stellu Zázvorkovou angažoval v roce 1955 do Divadla ABC. (1961) |
