Hudbu k opeře Kráska a zvíře napsal Glass původně pro stejnojmenný film Jeana Cocteaua. Opera na Cocteauovo francouzské libreto měla svou premiéru v roce 1994 v Gibellině, poté se hrála například v Dortmundu nebo Cottbusu. „Rytmus situací a dialogů vychází ze struktury filmového díla a klade nezvyklé nároky na inscenátory,“ zdůrazňuje šéf opery Jiří Nekvasil, který tento úkol svěřil bratrům Petru a Matějovi Formanovým.
Ti napřed zkoušeli ve velké hale, původně jízdárně, na statku v Želkovicích u Berouna. V rozlehlých stodolách se zde vyráběla i scéna a dekorace. „Je to vlastně setkání dvou světů, našeho a kamenného divadla,“ podotýká výtvarník Matěj Forman. Dominantním prvkem inscenace má být bohatá a složitá scéna. „Když jsme ji přenesli z Želkovic do Národního divadla, zjistili jsme, že se tam nevejde, ale zdejší jeviště je zase vyšší, což je výhoda,“ popisuje dále peripetie příprav.
Známé sourozenecké duo při vymýšlení podoby představení sice bralo v potaz filmovou podobu, ale jinak se prý nechalo unášet hlavně vlastní fantazií. „Nedělali jsme úmyslně ani pohádku, ani milostný příběh. Děti se určitě nemusí bát přijít, ale bude to i pro dospělé,“ ujišťují bratři. Hudebně dílo nastudoval Petr Kofroň, který na první scéně debutuje. Poprvé s Národním divadlem spolupracuje i Kofroňův soubor Agon. V roli zvířete alternuje Alexandr Beň a Jiří Kubík, jako Kráska se budou střídat Jana Štefáčková a Karolína Berková.
Inscenace bude mít po premiéře pouze šest repríz. „Jde o první pokus o seriálový princip hraní, který by měl později vyústit v třetí scénu u Apolináře,“ vysvětluje ředitel Národního divadla Daniel Dvořák. Aby nenarušovala chod repertoárového divadla, odehraje se celá série představení ještě před začátkem vlastní sezony. O případných dalších představeních, která by se nejspíš uskutečnila v závěru nynější sezony, rozhodne podle ředitele divácký zájem. Ten by mohlo přilákat i snížené vstupné. „Tímto krokem zohledňujeme nebezpečí, které pro diváky vyplývá z přítomnosti 'zvířete',“ usmívá se Dvořák.
