"Kdykoli jsem míjel ten malebný domeček se soškou Panny Marie na pražském Klárově, vzpomněl jsem si, že tady Slávka žije sama už drahně let," potvrdil režisér Jiří Sequens, jenž s Budínovou pracoval téměř čtyřicet let, mimo jiné na krimifilmech Vražda v hotelu Excelsior a Pokus o vraždu. Zpráva o její smrti ho zastihla po návratu z lázní. "Vyčítám si teď - když vím, že už nevystoupí na jeviště ani před kameru, že už ji nikdy neuvidím - proč jsem k ní nezašel častěji. A ty výčitky mi zůstanou."
Ostravská rodačka Slávka - původně Dobroslava - Budínová, jejíž matka hrála divadlo coby ochotnice, studovala herectví soukromě. Po válce prošla několik oblastních scén a od roku 1960 byla členkou pražského Divadla E. F. Buriana. Tady zazářila jako Kateřina ve Zkrocení zlé ženy, Hedda Gablerová či Svatá Jana, publikum ji však znalo hlavně z kin a obrazovky.
Před filmovou kamerou se poprvé objevila v roce 1958 ve Fričově Povodni po boku Otomara Krejči, s Karlem Högrem se setkala ve Vávrově přepisu Hrubínovy Zlaté renety. Z jejích televizních prací bývají kromě známé ságy Sňatky z rozumu nejvýše ceněny Mata Hari či Kateřina Veliká. Natočila také řadu dobově poplatných, dávno zapomenutých titulů, například se svým manželem režisérem Ivo Tomanem, jenž zemřel před osmi lety, česko-mongolskou koprodukci Ve znamení Tyrkysové hory - svatbu prý tehdy měli při natáčení v Ulánbátaru.
Nicméně diváci si Budínovou pamatují spíše z detektivních příběhů, kam patří i Svědectví mrtvých očí nebo Motiv pro vraždu, a především z komedií. Hofmistryně z Noci na Karlštejně, paní Pavelková z filmů Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze, matka z Léta s kovbojem, Kroupová ze sci-fi Zítra vstanu a opařím se čajem, Zdenka ze snímku Ženu ani květinou neuhodíš, Anděla ze Zlaté svatby, selka z pohádky Honza málem králem - to jsou temperamentní role Slávky Budínové, které tak říkajíc zlidověly.
Poslední velkou filmovou příležitost získala v Jirešově Dvojroli z roku 1999, kde její hrdinka po havárii "propůjčí" mozek mladé dívce v podání Terezy Brodské. "Ale při natáčení jsme se prakticky nesetkaly, už tenkrát žila spíše v izolaci," vzpomíná Brodská.
Herečka, jež zažila svou zlatou éru za minulého režimu, jinak neměla v devadesátých letech příliš práce. Objevila se v Koljovi, v televizi pak v seriálu Pomalé šípy či v inscenaci Život, který ti dávám podle Luigiho Pirandella a na prahu nového tisíciletí ve dvou televizních dílech: Ani málo, ani moc režiséra Petra Strnada a Ani svatí, ani andělé v režii Viktora Polesného, jež zůstane její labutí písní. To už byla po operaci, krátce nato utrpěla úraz a se zdravotními problémy se prohlubovala i její osamělost. Naposled ji do nemocnice vezli koncem června; tam dlouhé nemoci podlehla.
"Velmi jsem si jí vážil. Uměla nosit kostýmy - od těch středověkých až po úbor zdravotní sestřičky - a spojovala výrazný profil s láskou a zodpovědností k profesi. Je to smutný konec," shrnul Sequens.
|
Slávka Budínová - v čem hrála: |
|
Divadlo |
| Tetovaná růže - Serafina Tři sestry - Nataša Višňový sad - Raněvská Sestup Orfeův - Lady Věc Makropulos - Emilia Marty |
|
Filmy |
|
1958 - Povodeň |
|
Televize |
|
Talenty a ctitelé, Sňatky z rozumu, Zločin v Orcivalu, Dreyfusova aféra, Plynové lampy, Pan Tau, Stavy rachotí; adaptace oper |
|
Pozn.: Soupis rolí je pouze výběr, Slávka Budínová spolupracovala i s rozhlasem a dabingem. |
 Slávka Budínová - fotografie z filmu Léto s kovbojem. |
 Slávka Budínová: fotografie z filmu Noc na Karlštejně. |
