Nejde přitom ani o přepracování operní partitury do muzikálové podoby, jak tomu bylo před časem například u Rusalky. Původní hudbu - jen občas v ní prokmitnou tóny záměrné bizetovské citace - k této Carmen složil Ondřej Brousek.
A nejde také ani o žádné přešlechtěné muzikálové monstrum; přitom však scéna s malou točnou dodává inscenaci překvapivou mnohotvárnost od syrové rustikálnosti až k aréně koridy, kostýmy jí propůjčují nádech exotiky a podtrhují sex-appeal hereček.
Možná, že u vzniku ambiciózního projektu stála čistě pragmatická divadelní úvaha o tom, jakou hru najít pro Yvettu Blanarovičovou. Ta je svým jižanským typem, temperamentem i pěveckými schopnostmi do titulní role přímo předurčena. Navíc má i charizma ženy, která umí muže uhranout tak, že se z jeho mysli vypaří logika jako ranní rosa. A právě to se přihodí Josému, když opustí hezky nalinkovanou vojenskou kariéru i rodinný život, a zatímco kolem padají mrtví kamarádi, on zvolí cestu psance po boku Carmen.
Představitel Josého Marek Holý - vyklubal se z něj ostatně dobře disponovaný muzikálový interpret - tuhle proměnu podává s chlapskou přímočarostí. Nenechává tak místo na pochybnosti a směřuje k naplnění tragického osudu. K nejsilnějším místům inscenace však patří výstupy, v nichž se střetává Carmen s Angelou v podání Terezy Bebarové. Pro ni jsou zpěv i tanec stejně přirozené jako dýchání a jiskřičky smyslnosti jí doslova přeskakují na konečcích prstů. O co zajímavější by Carmen mohla být, kdyby tahle postava měla na jevišti své místo až do samého konce...
Carmen je však zároveň i velkou ansámblovou záležitostí, jejíž podoba se skládá z řady dalších výkonů - mj. Eliška Balzerová coby Matka Josého, Zuzana Vejvodová jako Micaela nebo Milan Šulc, jenž vystřihl rázovitého Cikána Gaňa. A samozřejmě i ze sborových čísel, v nichž lze sice zahlédnout odlesk inspirace Saurovou filmovou Carmen, ale přesto působí dostatečně svébytně. Byť pánská část souboru, zejména pokud jde o náročnější pěvecké části Brouskovy partitury, místy naráží na hranice svých možností.
Na libretu muzikálu je znát, že se jeho tvůrci chtěli vyslovit i ke kontroverzním společenským problémům. Vše funguje, dokud se o nepochopení dvou světů, dvou odlišných kultur, kde se jeden čin vykládá různým způsobem, vypráví skrze peripetie hrdinů. Jenže ve chvíli, kdy se začínají problémy „řešit“ v disputacích a postavy mají předepsáno lidově pseudofilozofické mudrování, tak to začíná v textu skřípat. Skladatel Ondřej Brousek se jako muzikálový debutant uvedl ve výborném světle. Dokáže podpořit dramatičnost příběhu, aniž ho prvoplánově hladí po srsti, a umí vypíchnout odstíny emocí.
Škoda ale přece jen, že si v Carmen počínal až s přílišnou pečlivostí architekta, snad veden velkou zodpovědností - a nepustil ze řetězu živelnost a dravost, kterou projevuje jako klávesista při koncertech kapely Monkey Business. Písničkám by to dodalo větší říz a snad by ho to i přivedlo k tomu, že by složil nějaký ten muzikálový hit - tuhle výtku už nejspíš slyšel od premiéry tolikrát, až mu z toho musí zvonit v uších.
Carmen rozvíjí inscenační linii, která od novodobých začátků Fidlovačky, kdy zde uvedli Šumaře na střeše, tvoří protipól k lehkonohým komediím. Nejde sice o vybroušený muzikálový klenot, ale nelze si nepovšimnout talentu, odvahy a upřímnosti, s jakou je tento příběh zničujících vášní a touhy vyprávěn. A díky tomu má šanci se prosadit i v konkurenci zvučnějších titulů ze světa muzikálu.
 Herečka a zpěvačka Yvetta Blanarovičová. |
