To se v tomto případě nestalo. Navíc smí být dílo užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu - tzv. postmortální ochrana. "Dědicům vadilo, že je Vaněk předem neoslovil. Jestli se díky Vaňkovi Ladova hodnota snižuje, by bylo téma na jemnou právnickou diskusi. My jsme se jeho práce rozhodli zakrýt, protože se do takového sporu pouštět nemůžeme," říká Kamil Nábělek z Národní galerie.
Dodává k tomu, že spousta mladých výtvarníků používá ve své tvorbě citace jiných autorů, což většinou majitelé jejich autorských práv ani nevědí. Ladovi dědicové jsou v tomto ohledu průkopníky. Stejným způsobem by teoreticky mohli protestovat i další majitelé autorských práv. V českém umění se přitom parafráze na tvorbu jiných tvůrců objevují poměrně často. Jeden z našich nejslavnějších výtvarníků 20. století Jiří Kolář si svou pozici ve světě vybudoval právě díky tomuto vypůjčování námětů.
Tomáš Vaněk zatím neví, jak se dál zachová: "Dědicové mi napsali ultimativní dopis, že budu-li to dále šířit, tak na mě podají žalobu. Jak jsem sondoval, věc nechtějí řešit jinak než skrz peníze." Uznává, že když cyklus připravoval, byl si jistého pirátství vědom. A také toho, že by mu k úpravám dědicové souhlas nikdy nedali. "Už by se to nemělo objevit ani v katalogu. To mě štve. Národní galerii ale chápu, ta opona mě docela baví. Možná na to připravím nějakou reakci, ale všichni mi říkají, že právně nemám šanci. Nemám na právníky peníze. Potřeboval bych Ally Mc Bealovou," uzavírá Vaněk v narážce na americký televizní seriál, jehož hlavní hrdinka se specializuje na podobně zapeklité právnické kauzy.
8. ledna 2002 12:40
Práce nedávného laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého Tomáše Vaňka ve Veletržním paláci v Praze, parafrázující Josefa Ladu, jsou na žádost Ladových dědiců zakryty závěsem. Dědicové se odvolávají na nové znění autorského zákona, který prodloužil ochrannou lhůtu děl na sedmdesát let po smrti autora. Podle něj jde autorské dílo jiného tvůrce zpracovat či jinak upravit, ale pouze se svolením dědice autorských práv.
