"Odmítl jsem tisíc rozhovorů, ale tady udělám výjimku. Mám to u tebe, jo?"
V soukromí si tykáme, protože jsme před lety chodili do stejné základní školy. Už tam měl potíže. V osmé třídě ho chtěli poslat do polepšovny. Byl hyperaktivní. Z výtvarné výchovy měl trojky, a jednou i čtyřku, akademická malířka Jeníčková z něho propukala v záchvaty hysterie. Tenkrát ho za umělce netipovala – to ostatně nikdo z nás. A že bude jednou takhle slavný? Tomu by se všichni vysmáli.
V našem rozhovoru vykládal, jak to skutečně bylo s Entropou, ale do novin měl připravenou svou "oficiální" verzi. Ale protože nechci balamutit čtenáře, rozhodl jsem se, že do novin dám nakonec všechno. Myslím, že slovo dané Černému je míň než pravda. Ostatně takoví kamarádi jsme zase nebyli.
Jak se žije umělci, o kterého se zajímá celý svět, ale přišel o tři miliony korun?
Každá sranda něco stojí. Ale od Bakalovy firmy dostanu něco málo přes deset milionů, takže na jídlo a na účty za telefon bude. (směje se) Ale ne že to tam napíšete! Do novin dáme něco v tom smyslu, jako že jsem si na tom kapsu rozhodně nenamastil, že mi ani těch jeho deset milionů nepokryje náklady. To si málokdo dovede představit, jak je ta osmitunová konstrukce drahá.
Už jste ty peníze české vládě vrátil?
Téměř. Podepsal jsem novou smlouvu, že vrátím 1,9 milionu za projektovou část. A smlouvu na půlroční pronájem Entropy jsem z původních 1,2 milionu snížil na
symbolickou korunu. Ale rozhodně tam napište, že jsem to udělat nemusel.
Jak to? Vždyť jste lhal, že na projektu spolupracovalo 27 umělců ze všech států EU a že každý navrhl karikaturu své země. Přitom jste to udělal sám se svými přáteli.
Ale v té smlouvě jsem se k ničemu takovému nezavázal, právně jsem úplně v pohodě. Přece vím, co podepisuju, ne? (zvoní mu druhý mobil) Bulharský novinář z novin Trud nebo tak nějak. Vidíte? Pořád někdo otravuje. Promiňte.
Tak proč to tedy vracíte?
Je to takový morální gesto. Mezi námi: dělám to hlavně kvůli Sašovi (Alexandru Vondrovi, místopředsedovi vlády). Už takhle jsem mu dost zavařil. A ono přece jenom líp zní, když se řekne, že to vládu stálo jednu korunu. To je docela slušná reklama za ty prachy ne?
Věděl jste hned od začátku, že to bude totální podfuk?
Napište tam, že jo. Teda zkoušel jsem pár umělců obvolat, ale zjistil jsem, že by to bylo časově hrozně náročný. Hned asi u pátýho výtvarníka se to zaseklo. Neměl jsem na to nervy. Pak jsem šel s kámošema do hospody a domluvil s nimi, že to uděláme sami.
Musel jste tušit, že to praskne.
Trochu jsme s tím počítali. Ale vypadalo to slibně. V britském deníku Independent o nás psali několik dní před slavnostním odhalením a všechno nám zbaštili i s navijákem. Opsali vymyšlená jména autorů a o nic se nestarali. Byli jsme připravení, že to dotáhneme do konce. Kámoši se chtěli podívat do Bruselu, tak jsme vymysleli, že si tam zahrají... Třeba můj slovenský známý Viktor Frešo měl hrát fiktivního umělce Borise Špernogu. Byla by to paráda! Adrenalin. Improvizace. Ironie. A teprve pár dní po velkém úspěchu jsme to chtěli sami propíchnout.
A místo toho jste se omlouval. A to nejen Bulharsku, jehož vláda oficiálně protestovala, protože jste její zemi vyobrazil jako soustavu tureckých záchodů. Co proti nim máte?
Proti Bulharům, nebo těm záchodům?
Obojímu.
Ty šlapky si pamatuju z dovolené, byl to pro mě silný zážitek. A Bulhaři? Mrzí mě, že nemají moc smysl pro humor. Vyhověli jsme jim a jejich zemi jsme na plastice překryli černou plachtou. A vlastně kvůli nim to všechno prasklo. Bulharští novináři začali pátrat po uvedené autorce Eleně Jelebové a zjistili, že neexistuje. Ale teď mi Bulhaři dělají radost, protože podepisují petici proti svý vládě a žádají, aby byla jejich země na Entropě opět odhalena. Díky nim ta Entropa žije dál svým životem, a to je dobře. Pořád se něco děje.
Martin Klepetko, český velvyslanec v Bulharsku, už kvůli vám dostal od místních politiků záchodovou mísu.
No vidíte, já nedostal nic. A ještě budu tři mega vracet. (zase mu zvoní telefon) Tentokrát BBC. Tak už to pojďme dodělat. Vidíte, kolik mám práce.
Kdekdo vám ty omluvy vyčítá. Do té mystifikace se moc nehodí. Není vám to líto, že jste si nestál za svým? Na tom pódiu jste působil jako zpráskaný pes. Není to prohra?
Nesmysl! (naštvaně) Ten stud jsem jen hrál! Bral jsem to jako pokračování hry! Komický výstup, happening s jedním lynčovaným a zástupem kašpárků.
Proč jste se tedy omlouval? Donutila vás česká vláda? Dostal jste strach, jak velký průšvih to je?
Blbost!
Co vám řekl Alexandr Vondra, když jste mu přiznal, že jste si jména autorů vymyslel?
Křičel na mě: "To si se asi pos..., ne?!" Byla to záplava nepublikovatelných výrazů, ale vlastně se mu moc nedivím.
Pořád mi nejde do hlavy, že ten váš podfuk neodhalil dřív. Z katalogu k Entropě čiší ironie a nadsázka – za každého autora jste vymysleli i popis díla, vyfabulovali jste názvy jeho výstav.
Prostě to neprokoukl. Věřil mi... Podle mě to ani nečetl. Mezi námi: Stejně umění nerozumí.
Opravdu se to dozvěděl až pár dnů před slavnostním odhalením plastiky?
Hm.
Nevěřím.
No dobře. Je to složitější. Řekl jsem mu to v době, kdy už s tím nešlo nic moc dělat. Zuřil. Nakonec jsme vymysleli plán, že to dohrajeme. A až skončí ta sláva a všichni nás pochválí, tak to po pár dnech s úsměvem přiznáme a všichni se tomu zasmějeme. Jenže pak přišli ti ublížení Bulhaři a po nich Slováci. A to už byl velkej prů..r! Čekali jsme, kdo další bude protestovat. Vypadalo to, že Saša může přijít o židli. Tak jsme se dohodli, že to vezmu všechno na sebe a omluvím se. Slíbil mi za to nějakou další spolupráci... Ale nech si to pro sebe, to by mě zabil!
Utrpělo tím nějak vaše přátelství?
Cítím, že už mi nevěří. Při těch oficiálních omluvách se tvářil, že se vůbec neznáme, ale několik dnů po tom jsme byli na večeři. A vypadalo to, že už to rozchodil. Myslím, že by mi měl odpustit. O našem předsednictví se mluví všude. I on se pořád k něčemu vyjadřuje. Možná to pro něj bude nakonec úspěšný tažení.
Mluví se i o vás. Je to dobrá reklama, ne?
Když myslíte.
Už se ozval někdo s další zakázkou?
Tak to bohužel nikoli. Obama mi ještě nevolal.
A jak byste zobrazil Ameriku?
Nevím. Asi rozhodně ne jako obří hamburger, ze kterýho stříká kečup na všechny strany, a vedle toho plechovku piva v papírovým pytlíku. I když by to byla docela povedená dekonstrukce zdravého životního stylu a oslava pokrytectví. Ale jinak Američanům závidím. Taky bych si přál žít v Evropě bez předsudků. A hlavně nerasistické, nehomofobní a otevřené. A ještě by mohla mít větší smysl pro srandu.
Na vaše dílo je hodně pozitivních reakcí. Na české verzi internetové stránky Facebook máte víc než osm tisíc příznivců a jen čtyřicet kritiků. Jaká reakce vás nejvíc potěšila?
Ta od Topola (premiéra Topolánka). Řekl, že v soukromí se tomu směje jako všichni ostatní v Bruselu. Bakala mi zase napsal esemesku, že jsem pako. Ale byl
tam smajlík, takže je snad v pohodě a ty prachy pošle.
Co vám řekli rodiče?
Volali mi hned po tom mém vystoupení v Bruselu a stáli za mnou. Hodně mile mě překvapili, protože oni mě zrovna moc nechválí.
A naopak jaká byla nejdrsnější reakce?
Od bulharských novinářů. Nepochopili, že tím dílem bojuju proti stereotypům. Ptali se mě, co jsem myslel tou duchovní bídou bulharského národa, což jsme napsali do komentáře ke ztvárnění jejich země. A když jsem odpověděl, že tím Elena Jelebová patrně chtěla upozornit na duchovní chudobu svých spoluobčanů,
pustili se do mě, jestli jsem normální.
A co jste jim odpověděl?
Podle dostupných informací a lékařských vyšetření, která musím jako pilot pravidelně podstupovat, se zdá, že jsem normální. (dostává záchvat
smíchu) Rozhodně jsem tam nevystupoval jako zpráskaný pes. Můžete být v klidu.
Jaká zobrazená země se vám na Entropě nejvíc povedla?
Velká Británie.
Protože jste ji udělal jako holou mapu?
Není moc proevropská, takže si víc mé invence nezasloužila. Divím se, že taky neprotestuje... Asi tušíte, jak to bylo ve skutečnosti. Na Británii už prostě nezbyl čas. Ale to první vysvětlení zní líp, ne?
I prezident Klaus je euroskeptik, ale Českou republiku jste zobrazil jako displej, po němž běhají jeho výroky. Nebyl jste k Čechům až moc mírný ve srovnání s ostatními karikaturami?
Ale karikatura Česka je Klaus se svými geniálními výroky. Je to kabrňák, nejen lyžař, jak píšeme v katalogu.
Zase ta vaše obsese Klausem, kritizujete ho léta. V Entropě jste si s ním zase vyřídil účty. Není to škoda?
Někdo mi radil, ať Česko zobrazím jako holý zadek. Ale já si stojím za svým. Klaus podle mě Česko neustále poškozuje svými názory, protievropskými postoji. Tím, že nevyvěsil na Hradě vlajku EU. Tím, jak se nechal zvolit komunisty.
A asi vám taky vadí, že vaše dílo pohaněl, že?
To určitě ne! S tím jsem samozřejmě počítal. Jestli to mělo někoho urazit, byl to právě on.
Ale k ostatním zemím jste byl mnohem přísnější. Slovensko jste zobrazil jako uherský salám obvázaný maďarskou trikolorou, Rakousko jako trávník s chladicími věžemi od jaderných elektráren. Itálii jako onanující fotbalisty.
Jen si pohrávají s míči. Italové jsou naštěstí hravý národ.
Německo jste udělal jako síť dálnic, které někoho dráždí, protože mu připomínají hákový kříž.
Prostě, když to bude někdo chtít vidět, uvidí to na každé dlaždičkové podlaze.
A karikatura Mohameda, kterou jste vtiskl do dánské mapy složené z lega, je taky přelud?
Samozřejmě.
Proč nepřiznáte, že tam je?
Proboha, to tam snad vidí i naprostej blb. Ptáš se stejně pitomě jako všichni novináři. Pořád dokola! Co ti na to mám asi říct? (křičí) Umělec přece nemůže vysvětlovat, co dílem myslel. To je největší urážka umění.
Mimochodem za autora dánské plastiky jste označili Susan Malberg Albertsen. A ukázalo se, že umělkyně toho jména skutečně v Dánsku existuje – náhoda?
Řekl bych spíš osud. Něco mystického, dotyk tvůrčího génia. Bohužel to byla práce kolegy, takže si to nemůžu přisvojovat. Nicméně i téhle zamindrákované paní jsem se omluvil. Jak vidno – nemám problém se kdykoli omluvit za cokoli.
Jak byste s odstupem několika dnů zhodnotil své dílo – jako největší průšvih své kariéry, nebo zářivý úspěch?
Co to je zase za otázku! Obě ty kategorie jsou naprostá blbost.
Zkuste přesto něco smysluplného odpovědět.
Je to hlasitá umělecká výpověď. Největším úspěchem i průšvihem zároveň je ale jiný můj počin – to když jsem před lety jel na oji tramvaje, abych se vyhnul revizorům, a policajti tu tramvaj zastavili a zmlátili mě. Stačí?
Tehdy to bylo mnohem čistší. Šlo o kůži jen vám, teď jste do své mystifikace zatáhl celou vládu.
No jo, chudák Saša... Jsem zvědavej, co z toho našeho rozhovoru uděláte... Ale věřím, že to bude v pohodě.
OMLUVAInspirován pracovními metodami Davida Černého se autor rozhodl stvořit rozhovor jako kombinaci reality a fikce. Odpovědi jsou tak, jak je umělec buď řekl, nebo alespoň říci mohl. Vládě, Evropské unii, Bulharsku i Davidovi Černému se omlouváme. Ostatně, jak říká sám David Černý: "Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury…" |
David Černý se proti mystifikačnímu rozhovoru ohradilV sobotu, v den vydání rozhovoru, se výtvarník David Černý proti vydání mystifikačního rozhovoru ohradil. "Nejste umělecké dílo, jste zpravodajský deník," vzkázal výtvarník redakci MF DNES. |
