Kromě glorifikujících přirovnání je frontman a zpěvák skupiny Depeche Mode také menší chlapík s dokonale načesanou vlnou, který neustále něco žmoulá v ruce a svým vtipům se směje přesně určený počet vteřin.
"Dávám do vystoupení hodně ze sebe, ale je to čím dál těžší," řekl Dave Gahan v rozhovoru se skupinou novinářů, aniž by tušil, že jeho močový měchýř napadla rakovina. Musel podstoupit náročnou operaci a na měsíc přerušit turné. Kvůli velkému zájmu teď přidává kapela další koncerty, takže do Česka zavítá znovu 14. ledna.
Depeche Mode společně koncertují téměř třicet let. Jak se dá takové manželství zvládnout?
Jediné, co můžete dělat, abyste to po tak dlouhé době vydržela, je obklopit se dobrými lidmi. Tým, který s námi dělal poslední album Sounds Of The Universe, sršel nápady. Martin Gore navíc napsal mnohem víc písní než pro jakoukoliv jinou desku. Když jsme začínali točit, měli jsme dvacet, možná pětadvacet písní, skoro jsme nevěděli, kde začít.
Depeche Mode přidávají termíny
|
Krátce po operaci malého zhoubného nádoru frontmana skupiny Depeche Mode Davea Gahana se skupina vrátila na pódium. Po měsíční pauze se připomněla fanouškům v Lipsku. Obrovský zájem o koncerty management kapely přiměl k tomu, aby přidala další termíny. Češi se dočkají 25. června a nově i 14. ledna 2010.Čím jste se při výběru inspirovali?
Gospelem, Johnem Coltranem i Milesem Davisem. Využili jsme staré i moderní technologie k tomu, abychom vytvořili ten správný zvuk. Navíc jsme do alba přidali špetku černého humoru, který lidé trochu přehlížejí. Jsme cyničtí, sarkastičtí a zároveň se u toho královsky bavíme.
Nezní vám název Sounds Of The Universe, tedy zvuky vesmíru, až příliš namyšleně?
Ale to by přece Music For The Masses mohlo znít taky, ne? Ptali jsme se sami sebe, odkud pocházejí písničky, odkud k nám přichází hudba. Jde o spojení jednotlivých lidských vesmírů, které nás spojují. Ve vztazích, situacích a nejrůznějších momentech, jež chcete prožívat a jimiž se chcete nechat inspirovat.
Snažíte se při vymýšlení nových hudebních prvků obsáhnout i zvuk, kvůli němuž vás miluje celá jedna generace?
Skládání a nahrávání je živoucí proces. Některé skladby vzniknou rychleji, některé musíte vypiplat a vybírat mezi mnoha možnými způsoby zpracování ten správný, co dodá tu jedinou správnou atmosféru. Mnohem více experimentujeme. Martin bafne kytaru, Andy skočí za piano a najednou se z beden ozve zvuk, který v té místnosti ani neslyšíme, ale sami jsme ho bezděčně vytvořili. Jinak bychom mohli vydat přímo dema. Což jsme vlastně udělali, protože jsme je umístili do speciální edice. Tak to můžete porovnat.
Pár rozpracovaných ukázek se dostalo na internet.
Některé kapely se bavily o tom, jestli jsou tohle naše finální verze, což bylo opravdu nemožné, protože jsem si v těch nahrávkách pobroukával různé melodie, některé i třeba mimo rytmus a intonačně špatně. Bylo zřejmé, že to nemohla být hotová věc. Pak jsme byli v rádiu v Los Angeles uvést náš nový singl a začala se hrát píseň Come Back, nepoznal jsem ji. Nedalo mi to, tak jsem si pustil studiovou verzi a seplo mi to: to bylo demo. A dokonce nedokončené.
Jak se vy osobně stavíte k únikům hudby na internet?
Vadí mi, že únikem přijdete o část tajemství spojeného s novými nápady. Skládání je soukromý proces, ale na druhou stranu mě fascinuje touha lidí dozvědět se co nejvíc o tom, na čem právě děláte. Není však větší urážky, než když vás novinář zkritizuje za výtvor, který jste neměl šanci dokončit.
Nové turné je termínově náročné, dá se to vydržet?
A to je právě ta výzva. Hrajeme venku, to je pro nás nové, a možná se po skončení koncertů zase do hal vrátíme. Lidé si za něco zaplatí a vy jim to chcete dát. Dávám do vystoupení hodně ze sebe, cvičím své různé podoby. Začíná to být stále těžší. A tuhle oběť nejvíc vnímá má rodina.
Už jste si hráli s anděly na Playing The Angel, teď necháváte nahlédnout do vesmíru. Co chystáte dál, nějaké to demo určitě zbylo.
Možná první koncert na Měsíci? (směje se)
