A Londýn kvůli němu opět šílel. Dvaadvacetiletý herec zde v úterý večer uvedl světovou premiéru adaptace hry Žena v černém, v níž vyměnil lorda Voldemorta za – ženu v černém. Duchařský příběh režiséra Jamese Watkinse, který je podepsaný pod hororem Jezero smrti, kromě něj v novém představuje i studio Hammer. Právě odtud pocházejí žánrové poklady jako Dracula a Frankenstein.
Jaký je ale Radcliffe, když zrovna nepátrá po tajemném přízraku, provázeném výjevy mrtvých dětí?
Z filmu Žena v černém |
Hrdina, který se deset let pral se světovým zlem, nemá ani metr sedmdesát. Ramena má širší kdekterá česká školačka a při podání ruky se Racliffe navíc stydlivě choulí, že by mu člověk dal pětikorunu. Vše ale strhne svým charismatem, že se až člověk diví, kolik se ho do tak malého těla vejde.
Do londýnského hotelu Corinthia, kde s novináři probíral duchy i omdlévající fanynky, dorazil v džínové košili, k níž si podle britského zvyku oblékl barevně i materiálem naprosto "mimózní" kalhoty. Jenže tohle je asi setina z toho, co utkví v paměti, když jako vichřice opět vyklouzne z pokoje.
Radcliffe je vynikající posluchač. Samolibým a exhibicionistickým novinářům to jistě musí šimrat ego, protože když se na ně tenhle rodilý Londýňan upřeně zadívá, mají tendenci ho poučovat, místo aby kladli dotazy. On se však ani nepohne. Vše pečlivě vyslechne a pohotově zareaguje tak, že se druhá strana sama musí pomyslně zastydět a praštit do čela.
Daniel Radcliffe na světové premiéře filmu Žena v černém (Londýn, 24. ledna 2012)
Mezi námi k tomu pohledu: ten má kukadla... Režiséři potterovské ságy je nechtěně zabili brýlemi, ale jejich kolega Watkins je v širokoúhlých záběrech pěkně "rozpálil". Radcliffe navíc poctivě dodržuje oční kontakt, což je v kombinaci se soustředěným nasloucháním děsivá kombinace. Když ještě zapřemýšlí nad odpovědí a sklopí víčka, promění se v oživlou reklamu na nejlepší řasenku na světě.
Za Radcliffem na Broadwayi Daniel Radcliffe na plakátu k inscenaci How to Succeed in Business Without Really Trying O INSCENACI: Radcliffe Pottera nepotřebuje, sám dobývá Boradway HODNOCENÍ: Září, ale není hvězdou. S iDNES.cz se shodli v New York Times |
Stejně pozorný je i v řeči. Za léta rowlingovského maratonu ovládá hvězdnou etiketu na výbornou. Neplácá nesmysly, nikdy se mu nestane, že by z tématu utekl, vždy se vrátí k jasné odpovědi. Sám pro sebe si otázku klidně nahlas zopakuje, upozorní se na klíčová slova a teprve pak se pustí do vět, z nichž se dají do titulků vybrat jasné perly.
Přestože se z něj nemají dolovat detaily ze soukromého života, on by je dokázal podat elegantně, s ostrovní grácii. Jak by ne, v šestnácti se stal nejmladší osobností mimo královskou rodinu, které se dostalo cti v podobě obrazu v Národní portrétní galerii.
Zdaleka nejroztomilejší je ve chvíli, kdy si ze sebe sám udělá legraci. To jen tak tělem sjede k hraně stolu a s pohledem raněného kolouška vysype historku, v níž vyfasoval roli úplného blba.
Teď je na čase, aby fanouškům dokázal, že k tomu všemu už nepotřebuje kouzelnickou hůlku.
