V inscenaci Michala Dočekala hraje zkušenou lázeňskou Šošanu Iva Janžurová, její mladší spolupracovnici Širu Petra Špalková (alternuje s hostující Vandou Hybnerovou). Obě ženy – názorově odlišné, ta starší velmi konzervativní,mladší svobodomyslná – se v lázni starají o naivní Esti (Jana Boušková), zákeřně pomlouvačnou Hindi (Taťjana Medvecká), ale také manželem – vlivným politikem – týranou Chedvu (Eva Salzmannová).
Tu doprovází v mikve dcera Eliševa (Pavla Beretová), zážitky z domova natolik traumatizovaná, že není schopna promluvit. Dění zdynamizují i "nevěsta" Tehíla (Magdalena Borová), děsící se manželských povinností, a zcela neortodoxní pop-zpěvačka Miki (Antonie Talacková), kterou k návštěvě mikve přiměl její partner, který nedávno nábožensky konvertoval.
Nepostřehnutelná pointa
V první části inscenace se na apartní, z vertikálních strun utkané scéně Jana Duška a při podmanivém hudebním vkladu Miloše Orsona Štědroně seznamujeme s hrdinkami. Divákům nepoučeným o židovské kultuře a problémech Izraele může pomalá expozice posloužit jako sociologicko-etnografický materiál, před přestávkou se ovšem situace zdramatizuje.
GALRON: Má hra není proti náboženstvíČtěte rozhovor s autorkou |
Týraná Chedva opustí i s dcerou manžela a pomůže jí přitom mladá lázeňská Šira. Ve druhé části se řada motivů propojí do napínavého příběhu, který vyvrcholí tím, že se ženy v mikve "zabarikádují" a zamknou, protože matka s dcerou se po prozrazení úkrytu musí uchýlit mezi ně.
V uzavřeném prostoru se některé hrdinky ocitnou dobrovolně, jiné proti své vůli. Ve vypjaté situaci padnou masky (i paruky) a my se o postavách začínáme dozvídat víc. Bohužel je tato situace trochu uměle zpomalována obšírným předestřením spektra problémů (domácí násilí, předsvatební panenství, umělé oplodnění, ortodoxní manželské rituály, volební čachry).
V dost konzervativním jevištním tvaru pak téměř zanikne metaforou zobrazená pointa, rychlá, překvapivá, ale ve ztišeném verbálním vyjádření skoro nepostřehnutelná.
Přes určité výhrady ke kompozici rád konstatuji, že dámy pražského Národního divadla obstály na výbornou. Hrají znamenitě, vytvářejí plnokrevné, dramaticky vyklenuté postavy, Petra Špalková s Taťjanou Medveckou jsou, myslím, v životní formě, ale obdiv zasluhují všechny.
Dobře vycházejí také "choulostivé" scény koupele, vkusné a výtvarně krásné. Feministický patos hry a inscenace stojí rozhodně za pozornost, i když milovníci subtilnějších divadelních lahůdek mohou považovat dílo za příliš naučné a doslovné.
HADAR GALRON - Mikve
Národní divadlo Praha. Překlad Ester Žantovská, režie Michal Dočekal. Délka představení 170 minut.
Hodnocení: 70 %
