Fenomén Karel Kryl (obálka)
Rok dvojího krylovského výročí, nedožitých sedmdesátin a dvaceti let, jež uplynula od jeho předčasného úmrtí, zvolna končí. Byl provázen řadou hudebních i knižních edic, koncertů a dalších vzpomínkových akcí.
Iniciátorem mnohých z nich byl Český rozhlas, který vysílal řadu tematických pořadů, ale také inicioval velký a na hudebních nosičích nedávno vydaný koncert coververzí písní Karla Kryla a v neposlední řadě právě vydal prostřednictvím svého nakladatelství Radioservis knihu s názvem Fenomén Karel Kryl.
„Pro mne byl, je a navždy zůstane fenoménem. Nejenom pro své dílo, ale především pro svou lidskost. On sám vyzařoval radost i smutek, utrpení i lásku, zlobu i něhu, bolest i soucit, vše se mu zračilo v očích, v úšklebku, ve smíchu,“ říká v knize v jednom z rozhovorů, které tvoří její první třetinu, písničkářka Dáša Vokatá, jež znala Kryla z exilu.
Vystihla tak přesně dvě strany pomyslné mince písničkářovy osobnosti, které se odrážely v jeho činech i tvorbě a na které naráží většina těch, které pro potřeby knihy zpovídala redaktorka Českého rozhlasu Ivana Denčevová.
Karel Kryl při koncertě na podporu Solidarity, Mnichov 1982
Dalšími, kteří na Karla Kryla vzpomínají, jsou bývalý ostravský rozhlasový redaktor Miloš Zapletal, díky němuž se Kryl poprvé octl ve studiu, či hudební publicista a protagonista někdejšího pořadu Houpačka Jiří Černý, který písničkáři pomohl se proslavit na rozhlasových vlnách a byl také producentem jeho debutového alba Bratříčku, zavírej vrátka.
O Krylovi exilovém vypráví mimo jiné jeho kolegyně z Rádia Svobodná Evropa Lída Rakušanová. A závěrečný prostor této části je věnován rozhovoru s předsedou Klubu Karla Kryla Vojtěchem Klimtem, který je také autorem dosud nejdůkladnější písničkářovy biografie Akorát, že mi zabili tátu (Galén 2010).
Téměř všemi rozhovory se táhne několik neuralgických bodů Krylova života, na které zpovídaní nemají vždy shodné názory, například slavné společné vystoupení Karlů Gotta a Kryla v listopadových dnech 1989 na Václavském náměstí.
Karel Kryl
Zatímco třeba Zapletal říká: „Myslím, že to bylo symbolické a že to bylo nádherné“, Klimt je opačného názoru: „Kryl byl v té době ochoten pro Václava Havla udělat největší ústupek svého života, a tak s tím slavíkem normalizační éry zazpíval, ovšem netušil, že je to všechno, co se od něj chce.“
Druhou, obsáhlejší část knihy tvoří esejistické texty několika autorů, rozebírající témata, která byla v rozhovorech „naťuknuta“ prostřednictvím osobních vzpomínek.
Historik Michal Stehlík ve stručnosti zasazuje Krylův život do kontextu doby a politických okolností. Tereza Pavlíčková prošla archivy Státní bezpečnosti a hledala důkazy o sledování písničkáře už od června 1970. Samozřejmě zmiňuje – v podstatě bez jakýchkoli soudů – i záznam o „hlášení“ Jaromíra Nohavici z Krylovy návštěvy během pobytu ve Vídni v létě 1989.
Karel Kryl
Velmi zajímavý je příspěvek muzikologa Aleše Opekara, který Krylovu tvorbu prochází jednak chronologicky (a přináší i tak kuriózní informace, že se písničkář v olomouckých začátcích pokoušel přetextovávat písničky Rolling Stones), jednak ji uvádí do kontextu české hudební scény doma i v exilu. Možná až příliš fanouškovský je závěrečný text publicisty Jana Petrička o Krylovi – textaři a básníkovi.
