Více než devět let hraje Jaroslav Dušek v pražském Klubu Lávka představení Čtyři dohody, založené na stejnojmenné knize Dona Miguela Ruize; za tu dobu nasbíralo více než sto padesát tisíc diváků. Před Vánocemi vyšel záznam inscenace doplněný archivními meteriály na DVD; šest tisíc kusů už je rozebráno.
"Rozhodli jsme se proto film uvést i v omezené kinodistribuci, a to pouze v lednu, s podtitulem Začněte nový rok podle Čtyř dohod," vysvětluje producent a distributor Richard Němec, proč projekt vstoupí do kin právě na Silvestra.
Zdobení z archivů
Čtyři dohodyKnihu Čtyři dohody napsal Don Miguel Ruiz jako průvodce životem inspirovaný moudrostí Toltéků. Čtyři dohody zní: 1) Nehřešme slovem, 2) Neberme si nic osobně, 3) Nevytvářejme si žádné domněnky a 4) Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme.  "Díky Čtyřem dohodám jsem si uvědomila, jak je důležité obstát v životě jako dobrý člověk. Vážit si sebe, naslouchat druhým. Den co den na sobě a na vztazích s druhými pracovat. Teprve tehdy můžeme být opravdu šťastni," komentuje knihu režisérka Olga Špátová. "Pro mě je to velmi silná životní zkušenost," potvrzuje Alan Vitouš. |
Po silvestrovské předehře v síti Cinestar si jej objednalo na osmdesát kin, na výročních cenách České filmové a televizní akademie bude soutěžit v kategorii hrané tvorby. Je to tedy "opravdový" film, nebo není? "Nejde o běžný záznam, zaznamenané představení je zpracováno filmově, záběry ze scény se tady autorsky kombinují s černobílými filmovými archivy," vysvětluje Němec režijní přínos Olgy Špátové a Miroslava Janka.
Nicméně kina ve svých programech nemluví o filmu, nýbrž o divadelním záznamu, a jsou pravdě blíž. Staré fotografie a rodinné záběry z výletů či Vánoc, které provázejí třeba Duškův výklad o výchově dětí, jsou sice milé, sladké, nostalgické, kuriózní, ale nic nemění na tom, že jenom uměle dozdobují podstatu, tedy staticky nasnímanou činohru s hudebním doprovodem. Nebo možná ještě přesněji jevištní přednášku.
Přečtu si to. Někdy
Duškovo sólo lze zjednodušeně popsat jako výklad teorie o potřebě cesty od civilizačních nánosů zpět k moudrosti šamanů. Obsah se hodnotit nedá, pohybuje se totiž v čistě osobních kategoriích věřím - nevěřím, zajímá mě to - nezajímá.
Pravda je, že Dušek umí "praktického průvodce osobní svobodou skrze moudrost starých Toltéků", jak se kniha běžně představuje, přitažlivě prodat. Především k poučkám, jak děkovat vodě ve sprše, oč se hádá ego s duší či kterak bránit potomky před tupým školním drilem, přimíchává přesnou dávku vděčných manželských historek s názornými příklady.
Navíc už zná a využívá své publikum: zasvěcené, otevřené, ochotné k obrácení na víru. Tedy publikum v divadle – ovšem záznam představení převlékaný dodatečně za film může na nepřipravené diváky působit jinak. Lze od nich očekávat reakce typu: „No dobře, tak si to teda přečtu. Třeba. Někdy."
4. prosince 2013 |
