Teď leží doma po těžkém zápalu plic a přemýšlí: Co dál?
Devět dnů jste teď ležel ve špitále. Přemýšlel jste o životě?
Přinejmenším mi došlo, že varovných signálů bylo za rok 2007 mnoho a že je nemůžu ignorovat. Musím své tělo poslouchat.
Víte, jak na to?
Určitě chci zvolnit – určit si priority a ostatní nechávat stranou. Budu sobečtější, najdu si víc času na sebe a na rodinu. Což už dělám; od listopadu jsem se synama hodně. Proto mi zatím velmi vyhovuje, že jsem nemocný a nikde nehraju.
Jak si představujete tu budoucí sobeckost? Co omezíte?
Vždycky bylo těžké plánovat, že přesně tehdy a tehdy někam odjedu odpočívat, ale asi už se musím rozhodnout, že třeba v červenci nebudu dělat nic. Ostatní ať se tomu přizpůsobí – já budu s rodinou na dovolené.
Vy se skoro při každém natáčení zraníte. Je to jen smůla?
Všechno se dá logicky odůvodnit, třeba když jsem skoro ohluchl při Četnických humoreskách. Natáčelo se v časové tísni, a to se pak ve stresu může stát, že někdo udělá chybu. Kolega mi vystřelil u ucha, ale neudělal to schválně – jen jsme byli pod tlakem. Při Karamazových zase kdosi z filmového štábu neohlídal, že hlavou nenarážím na plexisklo, ale na sklo. Sice nic dramatického, ale stačilo několik centimetrů a prořízl jsem si tepnu na krku.
Přece jen – neriskujete někdy zbytečně?
To asi jo, protože chci vypadat věrohodně. Když mám jet na motorce a jsem blázen, který ztrácí sebekontrolu, což je případ Václava, tak nemůžu být pomalý a opatrný. Jak říkám – všechny mé úrazy a nemoci se dají odůvodnit, ale když je vezmu jako balík, tak jich teď bylo hodně. A jsou to nějaké signálky.
Magazín DNES!
Celý rozhovor s Ivanem Trojanem
čtěte ve čtvrtečním MAGAZÍNU DNES
Proč se stal hercem? S jakými pocity podepisoval protirežimní petici Několik vět? Proč se bojí internetu? A proč byl loni psychicky dole?
