Režisér a scenárista v současnosti pracuje na novém seriálu České televize Účastníci zájezdu, jehož scénář vznikl na základě románové předlohy spisovatele Michala Viewegha. Realizace pětidílné série, v níž se mají představit herci Ondřej Vetchý či Jana Brejchová, však momentálně vázne na komunikaci s koprodukčním partnerem, záhřebskou televizí. V současné době stále probíhají jednání o rozpočtech a smlouvách.
"Lidem v ČT pomalu dochází trpělivost. Docela je chápu. Mně také. Ale znalci poměrů říkají, že to je normální a že nakonec to BUDE. Takže uvidíme. Necháme se překvapit," odpověděl čtenářům iDNES bezmála čtyřicetiletý umělec. Ze stejných důvodů se protahuje i natáčení stejnojmenného celovečerního filmu.
"Pokud se Účastníci nakonec neuskuteční, bude to pro mne znamení, že se mám držet vlastních projektů a vlastní poetiky. Protože tomuhle se věnuju už druhý rok... Vrátím se k tomu, co mi jde, viz věci typu Uvěřitelných příběhů. Mám rozdělané scénáře, mám nápady, jde jen o to se zkoncetrovat a usednout k tomu," ujišťuje sám sebe Chaun.
Kromě práce na seriálu se věnuje i psaní scénářů k celovečerním snímkům: Filmaři, Hrobník a Devátá postava. "Filmaři je příběh stárnoucího scenáristy a jeho přátel. Takové nostalgické ohlédnutí za "minulým věkem" naší kinematografie. Horor je groteskní podobenství o mladíkovi žijícím na hřbitově za městem - jeho zakázané cestě dolů do města. Devátá postava by měl být klasický hitchcockovský horor o mladé krásné ženě v současnosti, která jednoho dne vezme v lese stopaře a začnou se jí dít velice ošklivé věci," přiblížil svoji svoji nejbližší profesní budoucnoust bývalý studentský vůdce.
A kde scenárista čerpá inspiraci pro svou práci? "V lednu jsem se vrátil z dvouměsíčního pobytu v amazonském pralese, kde jsem žil mezi domorodci v dřevěné chatrči," vypráví o svém pobytu v Brazílii zasněně Chaun.
Zároveň se prý účastnil rituálů se šamanskými pralesními "medicínami" a chodil do dřevěného kostelíku, kde spolu s místními zpíval v portugalštině písně o Panně Marii, Ježíšovi, entitách pralesa a skutečnosti.
"Tento pobyt mě hluboce zasáhl. Doposud jsem si myslel, že moje duchovní hledání musí směřovat na východ a křesťanství je mi cizí. Předtím jsem se zajímal jen o buddhismus a meditaci," dodává.
Na rozdíl od předchozích pobytů v Asii Chaun tentokrát v jihoamerické Brazílii údajně ani nenatáčel, ani si nezapisoval. Své zažitky chce však shrnout do chystané knihy s názvem Nápoj rozpomnění. Pracovně stále pokračuje v psaní Deníků, které prý hodlá vydávat s přestávkami po celý život. V plánu má i vydání další knihy povídek.
Igor Chaun se narodil 22. srpna 1963 v Praze. Již v chlapeckém věku poprvé přičichl k filmařské profesi, když ztvárnil jednu z hlavních rolí ve filmu Tři do moře. Po vyučení pracoval několik měsíců jako horník v dole Klement Gottwald.
V polovině osmdesátých let začal pracovat jako asistent režie na Barrandově, odkud vedla cesta až na kýženou scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Zpočátku se zaměřoval především na krátké filmy.
V prvním ročníku FAMU, v roce 1988, natočil Chaun videodokument Nejkrásnější portrét - dialog s vlastní matkou. Dalšími filmy byly Miss Solemnis (1989), dokument o provedení mše skladatele Miloše Boka, stylizovaný dokument Otec, matka a já... (1990) a první krátké filmy (Ramóna má návštěvu, Život po životě sira T.).
Mezi jeho prvotiny rovněž patří cyklus Velmi uvěřitelné příběhy. V povídce Siláci si zahrál i jeho spolužák a přítel Jan Hřebejk, později úspěšný tvůrce celovečerních filmů.
Koncem roku 1989 se stal jednou z klíčových osobností a mluvčím Studentského stávkového výboru a aktivně se zapojil do sametové revoluce. Začátkem devadesátých let se prosadil i jako scénárista filmu Rekviem pro panenku.
Politickému tématu se věnoval ve čtyřdílné Léčbě s Klausem z roku 1991, zobrazující touhu československé společnosti po ekonomické a myšlenkové proměně. Velký ohlas vzbudily v té době první díly satirického občasníku Česká soda, které režíroval a podílel se i jako spoluautor.
Ve druhé polovině devadesátých let se Chaun orientuje především na cestopisné a mystické dokumenty z cest po Asii. Postupně tak vznikl dvoudílný Skutečný svět? z roku 1996 a především tříhodinová Cesta do Indie z roku 1999, ve které Chaun mapuje lidskou potřebu duchovního hledání i své setkání s tibetským dalajlamou. Tento film se setkal s mimořádným diváckým ohlasem.
V roce 1999 se stal, jakožto jeden z vůdců studentského hnutí v době sametové revoluce, jedním z iniciátorů petice Děkujeme, odejděte!, která vyzývala přední politiky k odstoupení.
Chaun také vydal dva díly kontroverzní knihy Deník aneb Smrt režiséra, jenž je založen na osobních zápiscích a postřezích z počátku 90. let a sbírku povídek Večeře u mahárádži.
Z jeho poslední tvorby zaujal o Vánocích 2001 televizní diváky hraný film Červená karta, v němž pomocí kriminální zápletky řeší jedno z dilemat moderní doby: stačí ke štěstí hmotný úspěch, nebo musíme přidat otevřené srdce a soucit s ostatními?
Jedním z posledních Chaunových filmů je dokument z roku 2002 Úžasný rokenrol v Čechách aneb Jeď, Honzo, jeď!. Režisér natočil více než 40 hraných a dokumentárních filmů. Pravidelně se věnuje také natáčení reklam.
 Igor Chaun čte z projevů Václava Klause. |
 Igor Chaun. |
 Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003). |
 Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003). |
 Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003). |
 Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003). |
