Jen kousek od rušného obchvatu metropole se dá najít malý ráj na zemi, alespoň pro příznivce umění. Ruch je tu taky, ale zcela jiné povahy. Z jedné strany mohutná hala, za minulého režimu zřejmě načerno postavená a sloužící jako sklad, z druhé vysoké valy, které brání tomu, aby se tvůrčí hluk rozléhal po okolí. A že je tu slyšet leccos! Cirkulárky se zařezávají do dřevěných kmenů, tady se sváří, tamhle řeže do železa.
Čestmír Suška
V okrajových pražských Řeporyjích stojí ateliér Bubec, sochař Čestmír Suška ho zde začal budovat už v roce 2000. Dnes plánuje expandovat. A to, co se tu vytvořilo, se už příští víkend představí na akci nazvané Art Safari. Její pořadové číslo je osmadvacet.
"Nějakým způsobem jsem byl obdařen tím, že se mi daří dělat velké sochy. Původně vznikaly u nás na zahradě, ale nakonec manželka řekla: Buď sochy, nebo rodina," vypráví Suška. "S dalšími umělci, třeba Honzou Hřebejkem nebo Karlem Holasem, kteří stejně jako já bydlí v Řeporyjích, jsme založili občanské sdružení."
Příště třeba na vozíčku
To, co může vypadat jako "pouhá" sousedská iniciativa, však přerostlo do velkolepých rozměrů. "Ateliér jsem otevřel i jiným umělcům, protože sympozia a výstavy pořádám od mládí. A od začátku sem jezdili zahraniční tvůrci, takže se dá říct, že jsme nejstarší umělecká rezidence v Praze," dodává Suška.
Rezidenční pobyty jsou od dvou do dvanácti týdnů. "Neděláme to jako 'velkovýkrmnu', ale spíš jako individuální projekty. Přijíždějí sem dělat konkrétní záměry. A protože se do ateliéru dá vjet i jeřábem, nemusíme se tu moc omezovat v rozměrech děl," vysvětluje Suška. Vznikla tu třeba obří židle, již Magdalena Jetelová vystavovala před Museem Kampa.
Výtvarný objekt Čestmíra Sušky
Art Safari se nyní koná dvakrát ročně. Nejbližší bude poslední zářijový víkend. Brány ateliéru se otevřou několika stovkám zájemců a představí se nejnovější práce. Ty kromě Sušky a dalších tuzemských umělců vytvářel i Holanďan Floris Brasser, Deniz Kilic Flak z Turecka, Američan Jean Cherouny či Japonka Masa Kumagai.
Její dílo z českých novin a starých japonských kaligrafií se stane i performancí, protože je nakonec hodlá zapálit. "A protože Česko je známé svým sklem, chci využít i jedno staré zrcadlo," prozrazuje umělkyně.
Floris Brasser a Suška se poprvé potkali před více než dvaceti lety. "On je skvělý organizátor, já ne. Já jsem jen sochař. Pozval mě, abych tu udělal nové dílo. Rád jsem to přijal, protože Nizozemsko je nyní antiumělecké. Na nic nejsou peníze, nic se tam neděje. Takže jsem tady, na jiném místě, v jiné kultuře, a je to vzrušující. Doufám, že to není naposledy. I když oba stárneme, takže mě sem možná příště přivezou na kolečkovém křesle," vtipkuje.
Výtvarný objekt Čestmíra Sušky
Před ateliérem se povaluje řada neopracovaných kmenů, které na svou chvíli teprve čekají. Jeden je už vztyčený a činí se na něm Brasserův tuzemský asistent. "Je mladý a šikovný. Zrovna včera jsem mu říkal, že se učím od něj. On protestoval, ale tak to je," přiznává Holanďan. "Zažil jsem asistenty, kterým se muselo všechno složitě vysvětlovat a bylo rychlejší udělat si všechno sám. Tady je to naštěstí jiné. Můžete být jako pán a loutka, ale měl by to být spíš dialog."
Hned vedle se tyčí rezavý železný objekt. Rukopis Čestmíra Sušky je patrný, určení, neřkuli původ vysoké "roury" už méně. "Je to původně cisterna, jen je postavená na výšku a uvnitř je schodiště, takže slouží jako rozhledna," vysvětluje sochař.
Druhá taková zdobí botanickou zahradu v pražské Troji. Spolu s dalšími ocelovými skulpturami je součástí společné výstavy s Lukášem Raisem. Expozice trvá do 16. listopadu, ale Suška slibuje, že rozhledna bude v botanické k dispozici i poté.
Co dál? Velký park
Ateliér Bubec dostal jméno podle nedalekého rybníka a Suška se netají tím, že se k Řeporyjím hodlá hlásit. "Letos máme instalace i na zdejším náměstí, ač se místním opilcům už něco povedlo zlikvidovat," líčí. Nicméně "rekultivační" plány umělecké komunity sahají ještě dál.
Výtvarné objekty Čestmíra Sušky
Okolí ateliéru by se mělo proměnit ve velký park. Bude tu budova určená k ubytování rezidentů, studio pro děti, občerstvovací altán a velká multifunkční budova. "Je to obrovský projekt, ale zastupitelstvo to naštěstí podporuje. Na pozemku bývalého zahradnictví už chystáme amfiteátr. Bude tam umístěna právě socha, na které pracuje Floris Brasser," vysvětluje Suška.
