Český lev |
Ne, nezakládají nové hnutí, jen po udílení Českých lvů náhodně našli azyl v téže milé kavárničce pražské pasáže Lucerna, na ostrůvku vlastní zábavy za vlastní peníze v moři sponzorské minerálky a celerových placiček.
Film staví na iluzi, tudíž i filmové ceny umí klamat tělem. V přímém přenosu vládnou potlesk, róby, hvězdný prach. Letos také lepší jevištní pojetí než jindy: vklad Michala Cabana byl znát, zato moderátor Jan Budař mučil mnohomluvností; jak jinak, pokud se celý večer oslavně bilancuje. Jestli se mu povedl vtip, tuší málokdo, zvuk vypadával v sále i v přenosu. Alespoň že sošky se rozdělily spravedlivě, i když očekávaně. Kdyby filmová akademie nepoznala profesní výjimečnost díla Ve stínu mezi loňskou produkcí, mohla by se přejmenovat na spolek akvaristů.
Fotogalerie z galavečera |
Ale co se děje před ceremoniálem a po něm, noblesní svátek vůbec nepřipomíná. První hosté přicházející dle pokynů pozvánek v sedm večer zjišťují, že si nemohou dát ani kávu nebo sklenku; veškeré bufety a bary třípodlažního sálu, jenž pojme několik tisíc osob, zůstanou zavřeny, přesněji zastavěny právě a výhradně jistou minerální vodou. Důstojné filmařské legendy, jež se hodily do gala, tedy hodinu do startu trpně postávají s plastovými lahvemi. Deset minut před přenosem obsazují uštvané hostesky volná místa - kým? Z branže nebudou, spíš synovci či tety třetí asistentky druhého tajemníka sponzorské firmy. Neboť když se vzdává hold oscarovému architektu Karlu Černému, volají: A to je zase kdo?!
Sotva doběhnou závěrečné titulky, ženou hosty ven ze sálu a tým v oranžových vestách bourá, sklízí, odnáší; vytváří tak trapné pozadí pro natáčení rozhovorů s vítězi, pokud už neprchli slavit jinam a jinak. Ve zpocené tlačenici pasáže mezi vegetariánskými chlebíčky a dávno nalitým zteplalým vínem se najde známá tvář stěží. Ale navenek se mluví o poctě filmařům. Jak trefně shrnul Theodor Pištěk v narážce na stejnojmennou komedii, okresní přebor je všecko, co se dnes kolem odehrává.
