Tentokrát přivezou do Jihlavy své snímky Jan Gogola, Miroslav Janek, Jan Němec, Martin Mareček, Alice Růžičková a Jana Ševčíková. "Účast v soutěži není dána pouhou nabídkou, není ani shrnující žní jednoho letokruhu. Filmy jsou vybrány na základě několika náročných východisek. Pravidla soutěže umožňují cenu neudělit. Ocenění je pak výsledkem diskuse, jež není svázána s malou a přehlednou českou filmovou branží. Váha ocenění tedy spočívá i v jiné cestě k němu," říká ředitel přehlídky Marek Hovorka.
Zde je přehled a stručná charakteristika soutěžních snímků:
Panenka proti zbytku světa (Jan Gogola, ČR 2001 30 minut).
Nový snímek režiséra Jana Gogoly si vetkl podtitul Hraný portrét, nechce být vnímán jako dokument, ani jako televizní medailon - ten je koneckonců do filmu vložen, a opět s výrazně herními prvky. Zároveň se ale nepohybuje v rovině čiré fikce. Podtitul jako by chtěl obnažit herní model, který do filmu vnáší portrétovaná postava, proslulý fotbalista Antonín Panenka. Film je zároveň beneficí komerčního filozofa happeningu a nonsensu Eugena Brikcia. Partnerem obou hlavních postav, vypravěče - televizního komentátora Brikcia a hráče - herce Panenky, je Pavel Landovský, zprvu také jako fotbalista, posléze jako neviděný divák.
Nachové plachty (Miroslav Janek ČR 2001 70 minut).
Poetický dokumentární film o snu a moři Nachové plachty je inspirován inscenací Divadla bratří Formanů a Cabaret Theatre Dromesko a literárními texty spisovatele Alexandra Grina. Představení slavilo úspěchy během svého uvedení v rámci kulturní akce Praha 2000 - Evropské město kultury a dodnes získává nadšené diváky v přístavních městech Evropy. Jankův film sice zaznamenává složitou přestavbu divadelní lodi a v prostřizích načrtává i děj Grinovy poetické féerie, ale rozhodně není filmem jen o tom.
Noční hovory s matkou (Jan Němec, ČR 2000 69 minut).
Přiznat se k chybám, vyrovnat se s blízkými, s mrtvými, sám se sebou. Dopovědět to, co v určitou dobu říci nedokázal. Režisér s sebou desítky let nosí malou kameru a natáčí. V posledních letech materiál třídil, dotáčel a stříhal. Najednou máme před sebou jeho celý život. Obrazy ale nabývají na osudovosti, vše, co autor za život posbíral, chce totiž ukázat své dávno mrtvé matce, s níž za živa především bojoval. Osou filmu je cesta za odpuštěním, kterou je režisérovi trasa tramvaje rodnou ulicí, mýticky spojující svatého Václava se strašnickým krematoriem. Snímek získal Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu.
Hry prachu (Martin Mareček, ČR 2001 100 minut).
Film o obou stranách konfliktu při událostech kolem pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, jako i o mediální hře rozehrané na malém českém hřišti. Jakákoliv idea sama o sobě je neutrální. Komprimace moci stejně jako svoboda snu a dětského pohybu, představa reprezentantů státu stejně jako nomádství demonstrantů. Oni všichni otiskují ideje do času, naplňují je entuziasmem a vírou. Proto se museli střetnout.
Exprmntl KBH (Alice Růžičková, ČR 2001 38 minut).
Snímek je trojportrétem tří Čechů žijících v Kodani. Klapper je autorem experimentálních výtvarných filmů. Ruční prací proměňuje nalezené pásy zahozených filmů, chemicky upravuje strukturu pohyblivého obrazu, vřezává své znaky do těla filmu. Biskup se věnuje hudebním improvizacím, hraje na perkuse, plastové kelímky i pouťové balónky. Ve filmu jsou jeho atributy bicykl, nafukovací žába a barevný dětský kaleidoskop. Doménou Vavrušáka je především dar výřečnosti a improvizace. Má za sebou kriminál, několik žen a cestu z Ostravy do Dánska, kam se dostal po devíti letech putování Evropou.
Starověrci (Jana Ševčíková, ČR 2001 46 minut).
Dokument vznikal pět let, během nichž režisérka časosběrným způsobem zaznamenávala život lidí, žijících v rumunské vesnici u dunajské delty. Ze snímku je zřejmé, jak dlouho se natáčel, jak roste z pochopení tamního života, z jeho jinak kráčejícího času, patrné je na něm však i to, jak svému času nechce patřit, neboť způsob natáčení a práce s materiálem nezaznamenává žádný pohyb kromě přirozených linií na půdorysu křtu a pohřbu.
