Kniha Žijeme ve skrytu je otřesným osobním svědectvím na opomíjené téma romského holokaustu za druhé světové války, o němž se nejen v Rakousku, ale i v Čechách ví méně, než by se mělo (viz zpolitizovaná kauza Lety). Kromě faktické výpovědní hodnoty má ale dílo Ceiji Stojky, literární, ale zejména to výtvarné, také nezpochybnitelnou hodnotu samo o sobě.
Ceija Stojka prolomila trojí tabuPrvní vydání knihy způsobilo v Rakousku pozdvižení Romka píše o holokaustu |
"Chtěla jsem s někým mluvit. Ale neměla jsem nikoho, kdo by mi naslouchal - no a papír je trpělivý," říká autorka o důvodech vzniku svého textu v rozhovoru s editorkou knihy Karin Berger, který tvoří druhou polovinu knihy a "doříkává" to, o čem Stojka ve svém vlastním textu mlčí, tedy zejména její vzpomínky na dětství, spojené s kočováním, a její poválečné osudy.
Ceija Stojka je ročník 1933. Nacisté nejprve zakázali Romům kočovat, poté odvezli jejího otce do koncentračního tábora v Dachau, kde zahynul, a v roce 1943 byla deportována s matkou a sourozenci i sama autorka. Prošla nejprve Osvětimí, poté ženským táborem v Ravensbücku a nakonec se dostala do vyhlazovacího tábora v Bergen-Belsenu, kde byla osvobozena Angličany.
O tom všem, o každodenní přítomnosti smrti i drobných, ale v konečném důsledku životodárných hrdinstvích, píše Stojka velmi strohým vyprávěcím stylem, jakoby z pohledu dítěte, které prožívá hrůzyplné události, ale příliš si je neskládá do souvislostí - o to více však tyto osobní zážitky působí na čtenáře. Jedná se skutečně více o svědectví než o takzvanou literaturu - a přesto právě Stojka řekne k tématu mnohem víc než většina řemeslně zdatných beletristů.
Píseň, která vznikla v Osvětimi
Nemocnice tu taky je, |
Jsme v ráji v Aušvicu,
A vlastně totéž platí i o jejím malování, kterému se začala věnovat po návratu z Japonska v roce 1989. Její obrazy lze jistě zařadit k insitnímu umění, ale zejména ty, které se týkají válečného traumatu, působí mrazivou silou a nechybějí jim velmi silné, byť jednoduché motivy a symboly (nejpatrnější v "procházení" motivu hákového kříže v různých podobách většinou válečných obrazů).
Zážitky romského dítěte v těch nejnelidštějších podmínkách a způsob jejich "literární fixace" patří bezesporu k tomu nejpůsobivějšímu na českém literárním trhu. Tak vzácná provázanost literárního a výtvarného díla, které není "vysezeno u stolu", ale diktováno neodbytnou potřebou dostat ze sebe hrůzné běsy a podat svědectví, se dnes už skoro nevidí.
Ceija Stojka: Žijeme ve skrytu - Vyprávění rakouské Romky
přeložila Jana Zoubková
vyd. Argo v rámci mezinárodní edice Romani Library, 132 stran
