Je to skutečně tak. V Trutnově platí úplně jiné festivalové zákony než kdekoli jinde. A tak tu může hrát nejslavnější kapela programu už v první den, kdy ještě na místě nejsou zdaleka všichni diváci.
A také tady může mít klidně větší úspěch moravská kapela, hrající world music, než světové hvězdy, které sice mají kapánek po sezóně, ale mají nepopiratelné zásluhy o minimálně dva žánry a hraje jim to pořád velmi dobře.
Čankišou ovšem vytěžili hodně z pozice úplně první kapely festivalu a veškerou energii, načerpanou z reakcí diváků, natěšených, že jsou opět po roce na oblíbeném místě, přetvořili v nejtěžší palbu, která hlavně po rytmické stránce může konkurovat komukoli.
Bobby Gillespie a spol. působili zprvu jako vystřižení z fotek (ale i nahrávek) ostřejších rockových kapel 70. let. Bezděky tak připomněli, že v 90. letech spoludefinovali x-tý revival kytarového rock´n´rollu a pořád jsou v něm neodolatelní.
O víkendu se bude tančit všudeNa festivalech vystoupí hvězdy rocku, hip hopu i dýdžejové |
V druhé půli svého setu zase nechali zavzpomínat ty, kteří v jejich tvorbě mají radši tanečnější a psychedeličtější polohy, odvozené od přelomového alba Screamadelica. Ostatně, poslední album Beatiful Future je podobně vyváženou směsí obou těchto poloh a Primal Scream tak splnili to, co od nich bylo očekáváno.
Úspěch Primal Scream ale stejně nepředčil jejich "předjezdce" a když Bobby Gillespie v zákulisí otálel - tedy po našem "dělal Zagorku" - s přídavkem, zprvu bouřlivý potlesk málem stačil utichnout. Píseň Swastika Eyes, onehdy nechtěně zpopularizovaná pomatenou Radou Českého rozhlasu, nicméně všechno napravila.
Večer uzavřeli metaloví Pro-Pain, kapela nepochybně energická, velmi razantní, velmi tvrdá a ve svém žánru zřejmě i kvalitní. A proto si i ona svoje fanoušky našla. Další doklady toho, že trutnovský festival je skutečně dramaturgickou noční můrou, a přesto dokonale funguje, jsou očekávány dnes.
