Vcítit se do dění na jevišti může být občas trochu problém, zvlášť ve velkých odosobněných sálech uprostřed pluku stejných sedadel. Pro komorní hry postavené na dialozích je proto lepší vyrazit do divadel malých. Pražský divadelní spolek Kašpar, který sídlí v Celetné, však šel ještě dál. Zve své diváky do bytu.
Takzvané Bytové divadlo Ferdinanda Vaňka jich pojme maximálně sedmadvacet. Tísnící se v jedné místnosti společně se dvěma herci si tak mohou skutečně připadat jako účastníci děje. „Prostě si vás pozveme k sobě do bytu na návštěvu a pak vám zahrajeme divadlo,“ shrnuje nápad režisér a producent spolku Jakub Špalek.
Bytové divadlo sídlí v pražské Vodičkově ulici, uvaděčky čekají na diváky dole v průchodu a dovedou je do druhého patra. Jedna místnost je vybavena jako šatna a sklad rekvizit zároveň, v kuchyňce vám udělají třeba čaj a pak už vás pozvou do hlediště. To spolu s jevištěm tvoří druhá místnost bytu.
„Je to prostor původně určený ke čteným zkouškám a pracovním setkáním, máme jej pronajatý od města už několik let. Nápad vznikl jako jednorázový projekt pro loňskou Noc divadel,“ vysvětluje Špalek. Kašpar chtěl tehdy pouze připomenout divadelní fenomén dob minulých, vybral proto Havlovu Audienci. Byl to úspěch a nyní se v bytovém divadle hrají už tři hry. Vedle Audience je to drásavé drama Helverova noc a komedie To nemá chybu. Vše kusy pro dva herce.
„Jste tak strašně blízko k divákovi, že vše, co uděláte, cítíte, musí být absolutní pravda,“ popisuje Špalek, který se v bytě střídá jako režisér i jako herec. Spolu s „Vaňkem“ Janem Potměšilem totiž hraje ve zmíněné Audienci sládka.
Na záchod přes jeviště
Kašpar navíc pro své bytové divadlo chystá další hru, Sirotky od Denise Kellyho. „Drsná moderní hra. Současné velkoměsto, jedna noc, rychlé zvraty situací, spousta lásky a krve. Byla vybrána pro svoji kvalitu a pak nás napadla varianta Byt,“ láká Špalek.
„Velká část moderních her se odehrává v nějakém bytě a my tu nemusíme stavět kulisy. Je jasné, že Cyrano, Othello i Dostojevského Běsi patří na velké jeviště do Divadla v Celetné, ale komorní texty tomuto prostoru sluší,“ uvažuje. V uvolněné domácké atmosféře diváci často zůstanou i po představení. „Klábosí spolu či s námi a nechce se jim domů,“ popisuje režisér.
Malá scéna vyžaduje specifický provoz. „Diváky před představením jasně informujeme o tom, že v případě potřeby mohou zajít na toaletu či na vzduch a že to můžou klidně vzít přes jeviště. Jinudy to ani nejde,“ vysvětluje Špalek.
Po pětačtyřiceti minutách odehrané hry je navíc vždy povinná přestávka, kdy se do bytu vpustí čerstvý vzduch. „Myslím, že je o diváky pečlivě postaráno. Vždyť jsou to naši hosté,“ dodává Špalek.
