Hlavně slabý úvod může příznivce kultovního seriálu od dalších epizod odradit. Bůhvíproč v ČT přežívá představa z televizního středověku, podle níž se v prvním dílu musí všechny postavy zvolna sejít, představit se či připomenout, pobesedovat v salonně informativním duchu a zavzpomínat, zde i s černobílými vstupy z původního Dietlova příběhu. Až v druhé části se může začít něco dít - byť už třeba bez diváků.
Start Nových osudů se navíc točí kolem fádní zápletky, jaká tady byla už mnohokrát, pacienta hrozícího soudem. Jinak se pláče a vzdychá. Od druhé epizody se však nemocniční román rozhýbe hlavně díky novým lékařům: drzé razanci Richarda Krajča a životodárné uvolněnosti Vilmy Cibulkové. Podobný rozjezd v sesterně brzdí jen fakt, že ji obsadily zaměnitelné herecké typy.
Se scenáristkou Lucií Konášovou omládl a ožil jazyk; humoru není na rozdávání, ale místy zajiskří, a dokonce zamíří do vlastních řad, když hrdina Josefa Abrháma utrousí "seriálů je jako nas...." nebo když sleduje příznačně slabomyslnou telenovelu, v níž hraje jeho seriálový syn.
Lehčí tón zastupuje ještě potrhlá role Libuše Šafránkové, která uhraje i dost krkolomnou motivaci své postavy, a Jiří Bartoška coby žoviální dobrý skřítek komunální politiky, ke konci zlomený muž. Královnami Nemocnice však jsou její herecké veteránky. Jednak skvostná Jana Štěpánková, jež tak něžně překáží staronovým milencům, páru Eliška Balzerová - Viktor Preiss; jednak Hana Maciuchová, jejíž zralá hrdinka se vrací na někdejší pozice - ale jinak.
Kolem deváté a desáté části je seriál opravdu dobře vyhrocený, dusno vládne na všech frontách a díky silné herecké sestavě utáhne i sociologicky charitativní klišé jako Lékaře bez hranic, adopci, dětské domovy, bezdomovce, boje na radnici či opičí lásku; hůře už - i herecky - domácí násilí. Scénář si opět neodpustil "trendy doby", ale naštěstí je zpracovává šikovněji než v předchozí řadě - včetně koní, kteří minule zrodili bezděčnou parodii lyriky.
Hlavně se však seriál vrací víc na půdu nemocnice, a to zvěcněle: už se míň mluví o poslání a víc prostě o práci, k níž lépe sedí i vzájemné profesní války. Slabší jsou soukromé milostné intriky v čele s přemrštěnou "osudovou" ženou dvou bratrů, ač herecky trojúhelník funguje.
Scény jsou kratší, rychlejší a ostřejší včetně několika hezkých erotických nálad typu "teď a tady to nejde"; režisér Viktor Polesný nevyhrává situace "do mrtě" - až na poslední díl plný vánočních vloček.
Závěr totiž doplácí na stejnou úlitbu tradici jako úvod: vše je nutno uzavřít, usmířit a odpustit. Je to ten typ melodramatu, v němž každý za každým přikvačí s omluvou či s dárkem a slyší dojaté: "Co tu děláš?!" Ale na druhé straně je třeba autorce poděkovat, že ústy svých hrdinů řekla, co nám šlo celé roky na nervy: postavě Balzerové, že je nesnesitelně svatá, a té Abrhámově, ať se jde se svou pseudomorálkou vycpat.
Zkrátka: nový Dietl to není a ani být nemůže, ale rozhodně vznikla lepší série než ta předchozí. Slušná práce, za niž se tvůrci nemusí stydět - jen jestli to ještě stačí. Někdejší zjevení Nemocnice už se totiž od dnešní konkurence tolik neliší.
Nemocnice na kraji města: Nové osudy
ČT, režie V. Polesný, hrají J. Abrhám, E. Balzerová, J. Štěpánková, V. Preiss, R. Krajčo, V. Cibulková. Díly 1., 2., 9., 10. a 13., premiéra 1. části 26. září.
Hodnocení: 60%
