Bienále BrnoPořádá Moravská galerie v Brně, trvá do 24. října 2010. |
Představují design, jak ho ve střední Evropě neznáme, jako u výstavy nazvané Ďábel, smrt a Schwarzenegger s podtitulem Africký pouliční filmový plakát. A loví v neprozkoumaných vodách historie alternativních časopisů, které po roce 1989 nejdřív svobodně vtrhly na scénu, pak pomalu odumíraly a teď se některé kultovní zase nadechují.
Bienále tvoří celkem sedm výstav a kromě té soutěžní a výstavy mezinárodní poroty stojí právě tyhle tři expozice za vidění.
Cosi tísnivého z podvědomí
Je cosi tísnivého v mysli lidské, to věděl už Freud. Surrealismus z toho snového, mystického a nevědomého stvořil díla, která nás fascinují dodnes. Už ve 20. a 30. letech byl grafický design surrealismem ovlivněný a jeho stopy v něm můžeme najít dodnes, i když na první pohled se něco tak systematického jako design může surrealistické spontaneitě vzpírat.
Právě v tomhle švu se rodily práce Toyen, Štyrského, Teigeho, Teissiga, Jana a Evy Švankmajerových.
Sbírka Ricka Poynora, kterou prezentuje výstava Cosi tísnivého s podtitulem Surrealismus a grafický design, představuje britský i francouzský grafický design a překvapivě divákovi připomíná, co všechno vychází z podvědomí: Felliniho Giulietta a duchové, Hitchcockovy filmy, Švankmajerův Otesánek. A také písmo Edwarda Felly nebo slavný Stefan Sagmeister. Ale výstava není tísnivá, je spíš objevná a sexy. Jako by znepokojivé démonické bytosti nežily jen na obrazech, ale vznášely se přímo ve výstavní síni a dotíraly na návštěvníkovy nejzasutější představy.
Plakát na pytli od mouky
Podobně objevné jsou i další dvě menší expozice. BigMag ukazuje dvacetiletí alternativních časopisů v porevolučním Česku. Před čtyřmi lety byla nejsvěžejší výstavou Peškova a Macháčkova "dílna" nazvaná Z Marsu a na minulém bienále streetartové City’s Celebrities, letos hraje tuhle roli právě BigMag.
Co kde najdeteUměleckoprůmyslové muzeum – soutěžní přehlídka, výstava členů mezinárodní poroty, výstava portugalského studia R |
Živá instalace Aleše Najbrta, Michala Nanoru a Bohumila Vašáka připomíná úleťácký obývák, uprostřed něhož člověk může sedět na kanapi a ze stolku brát další skvosty. Stará Vokna, Mašurkovské podzemné, Neon, Živel či Tamto se čtou s nostalgií a naplňují člověka tvůrčím potenciálem.
Jako zjevení pak působí africký přístup k plakátu zastoupený pracemi z Ghany a Senegalu. Ghana má po Hollywoodu a Indii třetí nejrozsáhlejší kinematografii, zásobuje místní diváky v kinech pod širým nebem zejména příběhy na motivy afrických mýtů postavených na souboji dobrých a zlých sil.
Plakáty k nim jsou ručně malované na jutové pytle od mouky a dělají je obvykle neprofesionální výtvarníci inspirovaní Hollywoodem i místní magií. Občas do místního kina zabloudí i hollywoodský trhák, a tak je možné na výstavě vidět i plakát na Conana nebo na Resident Evil.