RECENZE: Chemical Brothers na nové desce rolují posluchačům uši

Ikony elektronické taneční hudby devadesátých let jako by se dohodly, že v letošním roce připomenou opojnou atmosféru svých začátků. Po Prodigy, Leftfield či Orb přišli s novou deskou i Chemical Brothers.

The Chemical Brothers | foto: EMI

Do studia se dvojice Tom Rowlands a Ed Simons vrátila po pěti letech. A výsledná nahrávka, kterou pojmenovala Born in the Echoes, je podobně jako novinky od Prodigy nebo Leftfield v současné záplavě tuctové produkce ze spektra elektronické taneční hudby poměrně osvěžující. Ovšem ne inovacemi, ale tím, že je zřejmé, z jakých kořenů vychází.

Chemical Brothers vyšli z generace, která se vyhýbá prvnímu plánu. Už na jejich minulé desce Further byla patrná jejich záliba v progresivním rocku a psychedelii, ne z hlediska zvuku, ale stavby a komponování jednotlivých skladeb. I na Born in the Echoes veškeré hlasy i nástroje zmodulovali místy k nepoznání, aby jimi vytvořili zvukovou mlhu různé hustoty. V písni Reflexion pokroucený zvuk stejně roluje i uši.

Hostující zpěvačka St. Vincent, která zde figuruje pod vlastním jménem Annie Clark, zní zase ve skladbě Under Neon Lights, jedné z nejsilnějších, jako robot z rozmlžené budoucnosti. Jistý chlad a přitom naléhavost, které z písně sálají, jsou typické pro celou desku. Jako by to byla jedna velká elegie za elektronickou taneční hudbu, kde i mejdanový slogan „just bang“ ve stejnojmenné písni zní podladěně a znuděně.

Ještě víc to podtrhuje další výrazný moment desky nazvaný EML Ritual. Ve skladbě postavené na rovném tanečním beatu přednáší hostující zpěvák Ali Love jednoduchou mantru: „Vím, co dělat, přijít o vědomí.“ Chemical Brothers ji následně dokázali vygradovat v taneční šamanský rituál, který vlastně nikam nespěchá a jehož nezpochybnitelná působivost nevede k prosté extázi.

Právě to jsou cenné okamžiky desky, která připomíná dobu, kdy byla taneční hudba jedním velkým experimentem s lidským vědomím a chováním a nejen prostředkem k prvoplánovému „ustřelení“ hlavy pouťovými melodiemi a silnou basou a kopákem.

Beck na konec

Chemical Brothers tentokrát zašli tak daleko, že rezignovali na jakýkoliv pokus o hitový zásek. Na desce prostě prozkoumávají spíše divné a nečekané vrstvy svého vlastního stylu. Taste of Honey svým elektroprimitivním beatem překvapivě připomene první desku tuzemských hiphopových Supercroo, jen zde místo sprosťáren a rapu bzučí včely a preludují housle.

Born in the Echoes

75 %

Chemical Brothers

Born in the Echoes je nahrávkou zajímavou i z dramaturgického hlediska. S blížícím se závěrem Chemical Brothers nenápadně ubírají z hutnosti. V titulní skladbě zpěvačka Cate Le Bon pokládá svůj hlas do syrového rytmu a zmodulované syntezátorové střelby. Éterická a ve své podstatě euforická Radiate se obešla úplně bez bicích.

A výraznou tečku desce dává až nebývale funkční spolupráce s Beckem v písni Wide Open. Přístup k hudbě aktuálního držitele Grammy a elektronické dvojice se ukazuje až překvapivě kompatibilní. Vlastně překvapí, že se k vzájemné spolupráci dostali až teď, když se Chemical Brothers na osmé desce rozhodli věnovat spíše svým vlastním vnitřním vesmírům.