Už v průběhu koncertu - a s ještě větším důrazem po něm - se mnoha skupinkami zasvěcenců, kteří Dylanovu dráhu a její odrazy na zdejší koncertní život dlouhá léta sledují, nesly debaty o tom, že letošní koncert ze všech dosavadních "Mistrových" českých zastávek byl ne-li přímo nejlepší, tedy aspoň jeden z nejlepších. A to jak interpretací, tak sestavou repertoáru.
Leccos naznačila už úvodní silná třípísňová palba Rainy Day Women, Lay Lady Lay a Just Like Tom Thumb´s Blues. A první bezmála šok pro ty, kdo navštívili předcházející dva Dylanovy české koncerty v minulých letech (a četli či slyšeli zvěsti o jeho postupující artróze), nastal hned po několika taktech prvně jmenované písně, kdy od tradičních kláves zpěvák přešel blíž ke středu pódia a zavěsil si na ramena elektrickou kytaru. Což se pak v průběhu koncertu opakovalo ještě několikrát.
Evidentně dobře naladěný Dylan dokázal přenést své vstřícné rozpoložení i na publikum, takže už čtvrtá píseň, neboli další hit Just Like A Woman, byla aplaudována od samého začátku a publikum si alespoň základní frázi zpívalo s Dylanem. Ten se u varhan (jejichž zvuk byl vytaženější než v minulosti a některé písně byly na jejich figurách přímo postaveny) očividně odvazoval, ještě větší euforii - viděno samozřejmě v kontextu jeho známých, obvykle poměrně odosobněných koncertů - prožíval při sólování na foukací harmoniku.
Ostatně, ve velmi dobré kondici byla i kapela, vedená už léta basistou Tonym Garnierem, do které se vloni vrátil výborný kytarista Charlie Sexton (hrál tu už na přelomu století) a který byl se svými podřepy i výskoky hlavním nositelem takzvané "show" - vždy ale s absolutně nezpochybnitelnou mírou vkusu.
Dylan je pověstný někdy až brutálními předělávkami vlastních písní. Tentokrát se držel poměrně zkrátka. Kapela si hodně vyhrála třeba se Shelter From The Storm, které dodala houpavý, skoro až neworleanský rytmus. V kapelové verzi zněl poněkud překvapivě Mr. Tambourine Man, při své kultivovanosti jedna z největších ozdob setlistu, naproti tomu například Highway 61 Revisited měla typický "překotný" drive, který udržel Dylana i při - rozhodně nikoli standardním - sólování na varhany.
Infernální nasvícení kapely a "hustá" podoba Ballad Of A Thin Man ukončly základní set. Trojpísňový přídavek byl klasický: krásnou verzi Like A Rolling Stone (s moc pěknými varhanami, zcela jinými, než jak je známe od Ala Koopera z klasické nahrávky, a přesto plně korespondujícími s duchem originální verze) a velmi ostré podání All Along The Watchtower oddělilo elektrické blues Jolene z posledního Dylanova alba, ve které kapela ukázala, jaký styl je její nejsrdečnější doménou.
Bobu Dylanovi je letos devětašedesát. Už jsme jej zažili na českých pódiích i relativně mnohem "staršího". Těžko soudit, zda je jeho zřejmá vynikající hráčská i pěvecká forma důsledkem uspokojení ze současné sestavy, z ohlasu, jaký jeho koncerty mají, nebo třeba jen z častých projížděk na jízdním kole, které jsou zdokumentovány na dylanologických webech. Fakt ale je, že každý, kdo snad nad Dylanem lámal hůl, musí po včerejšku svoje pochyby přehodnotit.
Bob Dylan
Praha, O2 Arena, 11. 6. 2010
pořádala agentura Live Nation
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
