Podle tvůrců jde o "příběh nenadálé romance zrozené na pozadí groteskních příprav smutečního obřadu", kterému vládne hvězdný herecký pár Orlando Bloom a Kirsten Dunstová.
Ve skutečnosti se však režisér Cameron Crowe, tvůrce Jerryho Maguira či Vanilkového nebe, vydal podobnou cestou jako nejnovější vlna hollywoodského rozjímání v čele s filmem Zná ji jako svý boty.
Naláká sice na říznou romantickou komedii, ale romantikou šetří jen o ždibec méně než humorem, načež pod roušku love story schová melancholického průvodce životem. Zpytování, vyzrávání, usebrání, sebepoznávání – to jsou ti praví "hrdinové" snímku.
Bloomův úspěšný mladík zažije hned na počátku drsný profesní pád, a než se uchýlí k bizarní sebevraždě, osud mu připomene, že vždy existují i horší věci: zemře mu otec. Musí převzít štafetu, tedy zodpovědnost mužského prvku v rodině, a vydat se z velkoměsta do jižanského zapadákova připravit pohřeb.
Cestou mladík potká Kirsten Dunstovou v roli usměvavé letušky, za všech okolností tak slunečné, ochotné a vlídné bytosti, že by člověka znechutila, i kdyby diblíkovsky netrčila bradičku.
Kradmá holčičí vítězství však Dunstová umí prodat věrně, fešný Bloom zase působí dojemně na okruh mateřsky ochranitelských žen. Možná by pomohly dvě oddělené verze, jedna s Bloomem pro dámy, druhá s Dunstovou pro pány – hlavně by byly kratší.
Neboť kdo se diví, proč je beztak dlouhý úvod ještě zdvojený hrdinovým komentářem, nechť se připraví, že tempo se bude dále zvolňovat. V malém poklidném hnízdě s vystříhanými trávníky se zastavil čas, žijí tu vesměs bodří, neuspěchaní lidé coby "jedna velká rodina" líčená s vtipem spíše milým než břitkým, zkrátka se koná přehlídka vstřícných nekomplikovaných figurek.
Patří k ní staří známí, staré fotky, staré plány, staré křivdy, stará tajemství – a jen vzácně jiskřivé chvilky jako opilecké setkání s náhodným ženichem. Je nasnadě, že dívka musí vzít zasmušilého vykořeněného mladíka za ruku a vést jej od koupě urny přes nyvý východ slunce k poznání skutečných hodnot.
Elizabethtown prostě zosobňuje uhlazený typ filmového rozjímání, podávaného jako terapie pošramocených duší. Běda však, není-li divák zrovna rozbolavělý – pak se jenom ošívá a nudí.
