Vydal se jiným směrem, což mu slouží ke cti, ale k dokonalosti se nepřiblížil. Díky tomu, že zvolilo metropolitní předpremiéry, a navíc dětem s pětkou na vysvědčení nabízí představení v letním kině zdarma, získalo Blízko nebe pověst jisté výlučnosti a rebelství.
Ve skutečnosti však jde o typický evropský nezávislý film, jakých jsou na generačních festivalech k vidění stovky. Film očividně mladý, zjevně nízkorozpočtový, přímočaře nekomerční, tak trochu experimentální, o něco více strojený, hodně upovídaný. Film natočený výhradně v angličtině, jejíž neumělost obhajuje sám příběh, film s nápaditější formou než obsahem a s lepší náladou než herectvím.
Na jedničku se povedla hudba, kromě ní dlouhé představování postav i vypravěčský monolog oživují drobné charakteristiky jako šestiprstá klavíristka či eskamotér ve věčném rauši. Sbírkou záhadných hostů ostatně hotel Blízko nebe, kde se děj odehrává, připomíná Wendersův Million Dollar Hotel.
Do útočiště ztracených existencí, výstředníků a osamělých duší našli cestu afričtí běženci, dávný švédský šampion s dcerou, důchodci posedlí duchy, siamská dvojčata prahnoucí po sexu či tichý čtenář skrývající tajemství.
Levné dekorace či umělé pozadí nevadí, dokreslují záměrně stylizaci neskutečna s přízračnými barevnými tóny. Díky oranžově nazlátlému odstínu dostává Tuva Novotny něžně medový půvab a s čokoládovým Jeanem Michelem Francisem vytváří ústřední pár hezký kontrast.
Herečku kamera opravdu miluje, stačí, když jí vystaví svou tvář. Ale osobitým objevem je hlavně Petr Vaněk v roli smolného mága. Budí smích, odpor i soucit, zatímco ostatní nechávají člověka chladným – jako každé umělé panoptikum.
Film je totiž groteskní jen vnějšími ozdůbkami, k nimž patří scénka na poště, opakovaná z různých úhlů pohledu, hra na Jacka Nicholsona a další studentské hříčky ze školních cvičení. Uvnitř bizarní každodennosti se vlastně nic moc neděje, což je potíž spousty podobných modelových "kafkáren", kterým by kávová lžička nadsázky zvedla přitažlivost o hektolitry.
Originální nápady jako spojení marihuany s operní Rusalkou nemají pointy, mizí proto do ztracena. A sotva člověk pookřeje nad náznakem hororu, dá mu ránu kostrbatě nanicovaté a smrtelnou vážností až parodické rozuzlení.
Blízko nebe je vizitkou části generace, která se učí vyprávět osobitě, ale tuší jen pocitově, co chce sdělit. Přehlíží podstatu: silný scénář.
