
Prokop Voskovec se narodil 21. ledna 1942 v Praze. V 60. letech se věnoval divadlu a měl blízko k surrealistickému okruhu kolem Vratislava Effenbergera. Na začátku 70. let pracoval jako druhý dramaturg v pražském divadle Reduta, odkud však musel po normalizačních prověrkách odejít. V roce 1977 podepsal Chartu 77, v květnu 1979 byl zbaven československého občanství a vystěhoval se do Paříže, kde žil až do smrti. V letech 1979–1980 zde působil v časopise Svědectví, vedeném Pavlem Tigridem.
Prokop Voskovec publikoval vlastní tvorbu jen sporadicky, sám se v nadsázce označoval za "nepíšícího básníka". Jako básník debutoval v Orientaci (1967), lyrickou prózou Začátek románu přispěl do sborníku Surrealistické východisko 1938–1968 (1969), kde též otiskl studii Divadlo a obraznost. V 70. letech příležitostně překládal, až na výjimky však jeho převody z francouzštiny zůstaly nepublikovány. Teprve roku 2006 uspořádal výbor ze své poezie do knižní sbírky Hřbet knihy.
Prokop Voskovec se vždy cítil poměřován dílem svého strýce Jiřího i otce, významného překladatele Prokopa Voskovce. V roce 2007 v Týdeníku Rozhlas na toto téma řekl: "Poměřování tu vždycky bylo. Protože otec byl významý překladatel, který do češtiny převedl Jarryho, Prousta, Lautréamonta nebo Dostojevského, podepisoval jsem se Prokop Voskovec mladší – nechtěl jsem, aby si nás pletli. A příjmení Voskovec už mi na základní škole dělalo potíže, každý druhý den jsem slyšel: A kde máš Wericha?"