
Ohnisko
Milan Ohnisko
Mé erbovní zvíře je strom
(Druhé město)
“Houká vlak / a poprchává / nad Smíchovem zapadá slunce / podívej, duha! / sebevrah klade / krk na kolejnici // Už brzy bude / o hlavu kratší / Jako v pohádce.“ Milan Ohnisko (nar. 1965) patří k nejčtenějším českým básníkům. Střídá formy i jazykové prostředky, vše podřizuje jen básnickému vidění.
Jak připomíná nakladatelská poznámka, se skvěle odposlouchanými cáry promluv často pracuje metodou koláže. Které však nikdy, dodejme, nechybí pointa. „Sedí u stolu / čeká na ženu / píše báseň / zabíjí čas // Zabíjí čas / čekáním na ženu / která jak proslýchá se / nikdy nepřišla.“

Brikcius
Eugen Brikcius
Jen se mi neprobuď ze sna
(Pulchra)
“Čtu ti verše / bez rešerše / čtu je raděj / spatra // Dřív než báseň / všemi těmi / rešeršemi / zchátrá.“ I když by název a hlavně kresba Rudolfa Němce na obálce novinky žijícího klasika české, ale vlastně i latinské poezie (nar. 1942) mohly slibovat převažující „erotické dusno“, to je jen vzácným kořením sbírky.
Brikcius si – v důsledných rýmech – hraje se slovy, mění jejich zavedené souvztažnosti, ale také dráždí čtenářovu sečtělost svou vlastní, a v neposlední řadě posílá vzkazy svým přátelům. „Šestnáct let / Má nezletilá // Zapij nerozumnost šumů / stejně nezletilou whiskou / Oddal hoře z nerozumu / Staň se mojí odaliskou.“

Fischerová
Sylva Fischerová
Sestra duše
(Druhé město)
“Slova visela do ticha / jak nohy děcka / na zídce do zahrady / nedala se dokončit / jen useknout.“ Novou sbírku jedné z nejznámějších českých básnířek současnosti (nar. 1963) označil editor Jan Šulc za její snad nejosobnější.
Fischerová píše jazykově vynalézavé verše s epickou linií, jejichž volnost se místy přibližuje formě básní v próze. „Ozvučování myšlenek / vkládání myšlenek do krabic / a posílání / toho spílání spínání / neviditelných parukou / panožek / do pahlav / kde pohlaví mlčí.“