Boris Vian: Krutá dobrodružství (obálka knihy)
Boris Vian je bezesporu nejznámější jako prozaik. Jeho nedávno zfilmovaný poetický román Pěna dní je jednou z nejkultovnějších evropských knih dvacátého století, vynikající jsou jeho povídky, které tiskl převážně v časopisech.
Velmi populární jsou i čtyři jeho mystifikační drsné romány, které napsal pod pseudonymem Vernon Sullivan. Ostatně, první z nich, Naplivu na vaše hroby, měl pro Viana význam takřka existenciální: při návštěvě jeho filmového zpracování v roce 1959 zemřel na srdeční záchvat vlivem vrozené vady ve věku pouhých devětatřiceti let.
Vian byl ovšem mnohem víc než spisovatel. Patřil k hlavním hybatelům pařížského kulturního života v 50. letech, který se soustředil ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés, kde bohémové v černých rolácích holdovali jazzu, moderní literatuře a Sartrově filozofii. Vian byl v tomto kontextu také publicistou, básníkem, jazzovým trumpetistou, zpěvákem, skladatelem, moderním šansoniérem.
Boris Vian
V poloze básníka potažmo písničkáře jej jeho čeští obdivovatelé měli možnost poznat zatím pouze sporadicky. V 80. letech zpíval jeho písničku Dezertér v přebásnění Miloše Rejchrta Jaromír Nohavica a velmi ji zpopularizoval. V roce 1997 připravilo pražské Divadlo v Dlouhé představení Kabaret Vian - Cami, kde Vianovy písně v překladech Jiřího Dědečka zpívali tamní herci, divadlo vydalo i knížku textů a cédéčko s nahrávkou.
DezertérJá píšu tenhle list |
A nakonec, na své zatím poslední album Mlýnské kolo v srdci mém nazpívala Hana Hegerová hned dvě Vianovy písně: Jsem snob v Dědečkově a Lebka ve Vrbově překladu. Pár písňových textů a básní se mihlo i ve vianovském výboru, který pololegálně vydala už zkraje 80. let Jazzová sekce.
Knihu Krutá dobrodružství, jež uvádí několik písňových textů Borise Viana (včetně slavného, byť pro autora vlastně netypického Dezertéra, ze kterého přinášíme ukázku), klade ale důraz především na jeho psanou poezii, edičně připravil a pro nakladatelství Maťa přeložil Jiří Dědeček.
Podle jeho slov jde o výběr velmi subjektivní, omezený pouze autorskými právy. Uvádí básně ze tří ucelených sbírek, samostatné oddíly mají sonety, balady a básně autorem původně nepublikované.
Vianovu básnickou tvorbu označuje Dědeček za "elegantně nedbalou". Na základě vlastních překladatelských zkušeností píše: "Po zkušenosti s formálně vycizelovanou poezií Georgese Brassense, s propracovanou dramatickou lyrikou Jacquese Brela nebo s ostře pointovanými absurditami Serge Gainsbourga působí Vianovy verše na první přečtení jako polotovary... Výborný nápad se co nejrychleji zpracuje a odloží, protože na jeho místo se neodbytně dere další, stejně geniální."
Boris Vian
V Krutých dobrodružstvích čteme Borise Viana vlastně stejného, jako v jeho prózách. Poetického a milostně lyrického na jedné straně, na druhé, a ještě častěji, jako sršatého ironika, útočníka nejen na společenské konvence, hloupost v mezilidských vztazích nebo třeba militarismus. V tom má ostatně hodně společného s autorskou tvorbou svého českého překladatele.
